Vážení návštěvníci, tento web nyní funguje v úsporném režimu. Může se tedy stát, že některé zde prezentované údaje již nemusí být s postupujícím časem aktuální. Děje se tak v důsledku nedostatku finančních prostředků na údržbu bohaté databáze, přičemž na roční základní provoz by byla potřebná částka přibližně 107 tisíc korun. Pokusíme se v roce 2018 udržet aktuálních co nejvíce dat, jde však nyní o dobrovolnou a časově neurčenou práci. O budoucnosti webu v dalším období budeme informovat. Za možné nedostatky se omlouváme.
MENU

Ing. Jan Fischer, CSc.

* 2. 1. 1951, Praha      
Jak je tato rubrika vytvářena?

Leitmotivem je snaha o uvádění podstatných informací do vzájemných souvislostí. Informace jsou řazeny dle chronologického, institucionálního a tematického principu.

Rubrika je
Rubrika není
Nabízíme

SROVNÁNÍ TRANSPARENTNOSTI PREZIDENTSKÝCH KANDIDÁTŮ 


Poznámka editora: Aktualizované informace naleznete v rubrice "Napsali o..."

V této rubrice naleznete mimo jiné podrobnosti o...


► odmítavý postoj Fischera vůči KSČM a postoj ke svému někdejšímu členství v KSČ

► postoj pro evropskou integraci, ale proti federalizaci

► informace o význačných sponzorech, včetně Tomáše Chrenka spojeného se

zázračným majetkovým vzestupem Stanislava Grosse a Chrenkova přítele,
mediálního magnáta Jaromíra Soukupa

► informace o Fischerově týmu včetně Jana Nováka,bývalého šéfa Úřadu vlády a přítele Marka Dalíka

► úspěchy Fischerovy vlády - snížení deficitu z 250 miliard na 165, vyjednání opt out z Lisabonské smlouvy, boj proti extremismu

► kontroverze Fischerovy vlády - předražená zakázka hotelového komplexu, odchod ministra Dusíka kvůli sporu o Prunéřov

kontrola NKÚ v době Fischerova vedení úřadu poukázala na některé zakázky zadané bez výběrového řízení v řádech desítek milionů. Fischer to vysvětloval spěchem úřadu při sestěhovávání do nové budovy

 


 

Názory na výkon funkce prezidenta



Fischer: Veto bych užíval velmi střídmě
Mf DNES: Vezměme konkrétní příklad – důchodovou reformu. Václav Klaus vetoval klíčový zákon, a vládě tak zkomplikoval situaci. Jak byste postupoval vy?
Jan Fischer: „Otázkou je, zda bych to nechal dojít až k využití institutu veta. Já bych totiž v případě zvolení používal veto velmi střídmě. Prezident má možnost vstoupit do debaty o zákonech, zejména o těch, které mají strategický význam, a vyjádřit svůj postoj buď na schůzi vlády, nebo parlamentu. Může dělat všechno pro to, aby tak nemusel činit ve fázi veta. Pak ale může být klidně přehlasován. Ale ta první cesta je odpovědnější.“
(Mf Dnes, 23. 10. 2012)

Zvýšit názorový mix ve vedení ČNB
Mf DNES: Jak se vám líbí současné složení bankovní rady ČNB?
Jan Fischer:Jsou to vynikající odborníci, Česká národní banka léta pracuje jako nezávislá instituce, nikdy se tomu nezpronevěřila a má díky tomu prestiž doma i v zahraničí. Názorový mix není příliš pestrý, a to je asi jediná věc, kterou bych se při jmenování bankovní rady snažil změnit.
(Mf Dnes, 23. 10. 2012)

Fischer by nejmenoval vládu opřenou o komunisty ani stranu neuznávající začlenění ČR do euroatlantických struktur
Jan Fischer: „I v případě menšinové vlády bych se velmi zajímal, zdali tam není skrytá podpora například formou nabídky na místa šéfů úřadů, místa náměstků – při té naší hezky zpolitizované státní správě. Tento model by mi osobně vadil. Respektuji, že KSČM je parlamentní strana, která zde legálně působí, ale já se prostě vymezuji vůči jakékoliv extremistické straně. Nedávno jsem si znovu prošel programové dokumenty KSČM. Ta strana se nevyrovnala se základním zahraničněpolitickým ukotvením této země. Má vysoce negativní postoj k Evropské unii, k NATO, k působení našich misí... Pak mi taky vadí, že si nechala svůj název.“
Podobnou otázku zodpovídal Jan Fischer i pro server iDNES.cz:
iDNES.cz: Jak byste přistupoval k vládě, v níž by byli komunisté nebo která by závisela na komunistech. Jmenoval byste ji?
Jan Fischer: „To je vážná otázka. Jako prezident bych na základě výsledku voleb určil osobu, kterou bych pověřil sestavením vlády, nikoli hned jmenoval jako premiéra. Kdyby mi přinesla osoba, kterou bych pověřil sestavením vlády, návrh na vládu, v níž by byli zastoupeni členové komunistické strany nebo kteréhokoli subjektu, který by se do parlamentu dostal a nesdílel by základní hodnoty mezinárodně-politické orientace, začlenění do euroatlantických struktur, nesdílel základní demokratické hodnoty, vymezil bych se proti takové vládě a nebyl bych připraven ji jmenovat. Není to jenom o komunistické straně.“
(Mf Dnes, 23. 10. 2012; iDNES.cz, 13. 8. 2012)

O variantě menšinové vlády podporované komunisty
Týden: A kdyby šlo o vládu ČSSD podporovanou komunisty?
Jan Fischer: „To je takový ten model: „podpoříme vládu tím, že odejdeme z hlasování o důvěře“. To si lze představit. To je jiný model. Tohle je situace, kterou by prezident zřejmě měl respektovat. Byť by mu to třeba nebylo komfortní. Ano, tohle je představitelný model a musí se s ním srovnat Poslanecká sněmovna. Ale prezident by taky měl položit otázku, zda jde jen o akt podpory, nebo jestli budou komunisté za to chtít všechny náměstky na ministerstvech. To je trošku jiné! To bych chtěl vědět! A zas se to netýká jen komunistů, ale každé strany, jejíž hodnoty bych jako prezident nemohl sdílet.“
(Týden, 25. 6. 2012)

Fischer si chce při tvorbě vlády ponechat prostor pro případné výhrady vůči kandidátům na ministry
Jan Fischer uvedl, že při jmenování vlády by preferoval pověření daného politika sestavením vlády namísto toho, aby jej rovnou jmenoval premiérem. Dotyčný politik by byl pověřen ohledem na výsledek voleb, který podle Fischera prezident má respektovat. Preferenci pouhého pověření namísto okamžitého jmenování Fischer zdůvodnil tím, že by nechtěl vystavit bianco šek jmenovanému premiérovi na sestavení vlády, ale naopak si chtěl ponechat možnost sdělit výhrady vůči kandidátům na ministerské funkce. Pověřený politik by prezidentovi představil naprosto konkrétní návrhy, nad kterými by mohli diskutovat. Na základě toho by pak prezident přistoupil k jmenování předsedy vlády a následně pak i jmenování celého kabinetu. 
(Týden, 25. 6. 2012)

Fischer: Prezident nesmí mít žádnou politiku Hradu!
Týden: Je v kontaktu s vládou nějaká hranice, aby prezident nezačal být aktivistický?
Jan Fischer: „Toho bych se velice rád vyvaroval. Prezident nesmí mít vlastní politickou agendu. Není žádná hradostrana! Není žádná politika Hradu! Jsou časté obavy, jestli ta přímá volba v tomto nedá prezidentovi apetit. Mně tedy určitě ne! Já si nebudu dělat, co chci.“
(Týden, 25. 6. 2012)

 

 

Názory na zahraniční politiku ČR

Zahraničněpolitické směřování ČR
Jan Fischer: „Nebylo jim lhostejné, jakým partnerem je ČR v rámci NATO, jaký je postoj k transatlantické spolupráci. Zdůrazňovali její význam. Shodli jsme se na tom, že tato vazba je v tomto rychle se měnícím světě velmi významná. Zejména proto, že je založena na sdílení stejných civilizačních hodnot. K těm je třeba se vracet, ty je třeba posilovat. Modernizace politiky je spojena s návratem k tradičním hodnotám. To není žádný paradox.“
Právo: Nezapomínáte na země jako Rusko nebo Čína?
Jan Fischer: „Právě naopak. Posílení transatlantické vazby, uvědomění si toho, kam patříme, jaké sdílíme civilizační hodnoty, to právě vytváří prostor, abychom pro země jako Rusko a Čína byli sebevědomým, respektovaným a srozumitelným partnerem. Pokud jde o tyto dvě země, jsem jasným příznivcem vyvážené politiky. Musíme mít zájem na dodržování lidských práv v těchto zemích. Jsme nositeli hodnot jako svoboda, demokracie, tržní ekonomika. Z nich musíme vycházet a projevovat se jako jejich zastánce. Na druhé straně Rusko a Čína představují pro nás otevřené trhy, příležitost pro naše podniky, pro český export a investice. Máme dostatek firem, které se v tomto prostoru umí pohybovat. Využijme tento potenciál. Je to odpovědností ekonomické diplomacie. Úlohou prezidenta je toto úsilí podporovat. Byznys a péče o civilizační hodnoty nestojí proti sobě. Obojí je projevem českých národních zájmů.“
(Právo, 24. 9. 2012)

V evropské integraci vidí smysl, je ale proti federalizaci. Fischer se označuje za silně eurokritického, nikoli však euroskeptika
Právo:  Vyslovil jste se proti plánu na federalizaci EU. V čem spatřujete rizika?
Jan Fischer: „Především jsem přesvědčen, že koncept politické federalizace EU není řešením současných palčivých problémů kontinentu ani jeho záchranou. Mé námitky vycházejí ze skutečnosti, že neexistuje evropská identita, neznáme žádný evropský národ v politickém smyslu, mezi národními zájmy jednotlivých zemí jsou významné odlišnosti. Členské země se liší svými sociálními systémy, legislativou, například v oblasti trhu práce. A takových odlišností bychom našli více. A to hovoříme o odlišnostech států dosavadní sedmadvacítky. Přitom proces rozšiřování je stále, a správně, součástí evropské agendy. Po případném rozšíření EU se pestrost a rozdíly mezi státy mohou ještě zvýšit. Hledejme tedy jiný koncept, realistický, efektivní, který pomůže vyřešit současné bolavé problémy, který bude přijatelný a který skutečně povede k udržení a dalšímu rozvoji myšlenky evropské integrace. Opakem federalizace totiž není rozpad EU, to je falešná představa.“
V rozhovoru pro časopis Týden Fischer mimo jiné uvedl: „Nehodnotím Václava Klause. Moderní není, když máte vidění světa, které je přeneseno z devadesátých let. Možná z první dekády. Já bych se určitě odlišoval pohledem na EU. Vidím smysl v evropské integraci. Nejsem euroskeptik. Jsem velmi eurokritický. V tom je určitě rozdíl.“
(Právo, 24. 9. 2012; Týden, 25. 6. 2012)

 

Názory – ekonomika


Fiskální unie
Hospodářské noviny: Má se Česko připojit k fiskální unii? Podepsal byste tuto mezinárodní smlouvu, kdyby vám ji dnes premiér předložil?
Jan Fischer: „V přístupové smlouvě jsme se zavázali k perspektivnímu přijetí jednotné evropské měny. To bude možné, pokud splníme příslušné podmínky, ale také až to sami budeme považovat za výhodné. Bylo iluzí domnívat se, že měnová unie může fungovat bez silně koordinované a do značné míry kontrolované rozpočtové politiky. Pokud by zde bylo shodné stanovisko Parlamentu a vlády na příslušné mezinárodní smlouvě, ratifikoval bych ji. Zároveň bych ale požadoval, aby se politická reprezentace vypořádala s praktickými problémy, jež se pojí s dále uvedenými otázkami. Vzhledem k současnému dění v Unii je navíc problematická i validita a budoucnost konkrétního dokumentu, tzv. Fiskálního paktu.
Základní idea fungujícího, konkurenceschopného a bezbariérového vnitřního trhu je dobrá. Společná měna je však výsledkem uspěchaného politického projektu, který nebral v úvahu rozdílné nastavení ekonomik napříč eurozónou a neobsahoval plán řešení případných krizí. S tím se pojí i chronické plýtvání v některých zemích eurozóny a jejich nesolventnost, dlouhotrvající politická neochota řešit nahromaděné problémy a v posledním období i přílišná koncentrace na škrty a absence prorůstových opatření. Unie tak musí řešit řadu akutních problémů najednou: od otázek rozpočtové disciplíny členských států, strukturálních problémů finančního a bankovního sektoru, až po otázky migrace, společných hranic, trans-atlantické bezpečnostní spolupráce a udržení procesu rozšíření. Rozpad eurozóny není na pořadu dne. Měl by nejen devastační ekonomické důsledky, ale měl by nejspíš za následek i zásadní podrytí politické kredibility celého projektu Unie. Řešení komplexního problému krize evropské měny je neoddělitelné od fundamentálních otázek budoucího politického fungování Evropy a neobejde se bez závažných důsledků i pro Českou republiku.“
(iHNed.cz, 24. 5. 2012)

Povinný druhý pilíř důchodové reformy namísto dobrovolného
Mf DNES: A jak byste argumentoval u důchodové reformy?
Jan Fischer: Je problém, že u ní nebyl dosažen širší společenský nebo politický konsenzus. To vyjednávání mělo ještě nějakou chvíli trvat, jakkoliv už jsme všichni – já také – z absence penzijní reformy nervózní. K tomu, co vláda předložila, mám výhrady například v tom, že druhý pilíř je dobrovolný. Lidé ho budou málo využívat, budou to spíš majetnější lidé a nepovede to k tomu, že by se výrazně snížil tlak na státní financování důchodů.
Mf DNES: Vy jste tedy pro povinné spoření?
Jan Fischer: Ano, přikláněl bych se spíš k povinnému druhému pilíři.
Mf DNES: Ale to byste politického konsenzu s ČSSD nedosáhl už vůbec.
Jan Fischer: Teď neříkám, jak by to bylo přijatelné, ale chtěli jste znát můj názor na penzijní reformu.
(Mf Dnes, 23. 10. 2012)

O reformách Nečasovy vlády
iDNES.cz: Zeptám se tedy jinak. Jaký je váš názor na vládní úsporná opatření, která zatím nebyla definitivně schválena. Na růst DPH na 15 a 21 procent, na nižší růst penzí pro důchodce? Vláda si od vyšší daně z přidané hodnoty už letos slibovala vyšší příjmy, ale občané se chovají trochu jinak, než čekala, a vybírá se méně peněz. Podepsal byste jako prezident návrhy na vyšší DPH a omezení růstu penzí?
Jan Fischer: „První poznámka. Ekonomické chování populace může být velmi odlišné od toho, jaká očekávání ministři financí mají, ale dobrý ekonom by měl mít takový druh předvídavosti, nestalo se, budiž, ale to není podstatné. Tato země potřebuje reformy, lidé tak volili, volili reformy, které ale nebudou dopadat na sociálně nejslabší, na seniory, na rodiny s malými dětmi, a nevidí, že by si především utahoval opasek stát. To je problém. Autenticita těch, kteří provádějí reformy, se vypařila a lidé jim nestáli za to, aby jim vysvětlili podstatu reforem. Spotřebovali devadesát procent na vnitřní problémy koalice, na své hádky. Ptáte se mě i na penze, na tempo růstu penzí. Je to nedostatečné a nevím, proč by právě penzisté měli trpět takovými opatřeními.
IDNES.cz: Takže kdybyste dostal ty návrhy na stůl jako prezident, podepsal byste je, nebo vrátil?
Jan Fischer: „Pokud jde o tu část, která se týká seniorů, vrátil bych ji.“
(iDNES.cz, 13. 8. 2012)

Hospodářské noviny:  Má se Česko snažit stát se jadernou velmocí a rozšířit stávající jaderné elektrárny?
Jan Fischer: „Jadernou velmocí ve smyslu vlastnictví jaderných zbraní nepochybně nikoliv. Naše země by měla zůstat soběstačnou ve výrobě elektřiny a měla by snižovat svoji závislost na dovozu energetických surovin. Kromě uhlí je pak jádro v této chvíli jediným dostatečně výkonným zdrojem a je výhodné z hlediska snižování emisí. Budování dalších jaderných elektráren na našem území by muselo být dobře zváženo ze všech hledisek, rentabilitou počínaje a bezpečností konče. Je třeba podporovat i výzkum, neboť jeho výsledky mohou ve střednědobém horizontu učinit ekonomicky efektivními i některé alternativní zdroje.“
Hospodářské noviny:  Má být v Česku zavedeno školné? V jaké míře?
Jan Fischer: „Pokud se má zavést školné, tak až po připravení účinného systému podpory studentů - půjček na studia, stipendií atd. A rovněž musí být dány záruky, že tyto peníze budou použity pouze na zkvalitnění a rozšíření možností studia, ne na vyrovnání výpadku financí na straně státu. Tato provázanost reformních kroků a záruk mi dnes chybí. V ideálním případě by uměřené školné nebylo bariérou bránící vzdělání, ale naopak.“
(iHNed.cz, 24. 5. 2012)

Politické názory



Zprůhlednění financování politických stran: Zakázat firemní sponzoring, zavést povinné transparentní účty a závazné limity pro kampaně
Moje návrhy jsou konkrétní. Prosazuji, aby celkový objem výdajů ze státního rozpočtu se snížil, aby byly závazné limity pro financování kampaní, aby politické strany směly být financovány výlučně fyzickými osobami z peněz po zdanění a nikoliv firmami. Chci, aby politické strany, stejně jako prezidentští kandidáti, byly zavázány používat transparentní účty. A aby nedodržování těchto pravidel bylo přísně postihováno.
(Právo, 24. 9. 2012)

V posledních volbách volil pravicovou stranu
iDNES.cz: Politici zleva na vás útočí, že jste kandidát silných kapitálových skupin, Miloš Zeman o vás výslovně řekl, že jste pravicový kandidát. Vidíte se tak? Je pravda, že jste voličem TOP 09?
Jan Fischer: „Vůbec není podstatné, koho jsem volil v posledních volbách. Volil jsem vpravo a s vírou, že ten, koho jsem volil, se bude chovat tak, jak si představuji a splní své předvolební sliby. Dnes bych velmi váhal, koho bych šel volit. A zatím žádný subjekt na českém politickém nebi mě nepřesvědčil, že bych teď dal hlas právě jemu. Doufám, že se to do roku 2014 do voleb do Sněmovny změní.“
(iDNES.cz, 13. 8. 2012)

 

Financování kampaně – obecně



Fischer: Nepřijmu peníze od státu, stran, státních firem ani prostředky s pochybným původem
iDNES.cz: Máte nějaký filtr, od koho byste peníze nevzal?
Jan Fischer: „Nepřijmu peníze od státu, od politických stran, od státních a polostátních firem, ani od osob, kde bych pochyboval o původu těch peněz. Budu-li zvolen, budu stejně transparentní jako jsem teď.“
(iDNES.cz, 13. 8. 2012)

Červen 2012: Fischerův odhad kampaně zní mezi 20 - 30 miliony
Právo: Kolik peněz plánujete na kampaň vydat?
Jan Fischer: „Je to pořád ve stadiu odhadů. Potvrzuji předchozí čísla, může to být někde mezi dvaceti a třiceti milióny. Doufám, že tato kampaň nebude bombastická, že spíš budou kandidáti přesvědčovat voliče o svých prioritách, o svých hodnotových světech. Že to nebude na masivním pokrytí republiky billboardy a tak dále. Bude to hlavně na médiích, jak prezidentskou volbu uchopí. Pak je tu spousta praktických věcí: kampaň bude v zimě, to ještě v této zemi neumíme. Budou Vánoce, advent, před tím budou krajské a senátní volby. Takže to vlastně bude ve velmi zvláštním období. Ještě k těm financím: mně se do té sumy musí vejít zaplacení úplně všeho. Nemám žádnou stranickou infrastrukturu, která by mi umožnila mít kanceláře, objekty a podobně, pro stranické kandidáty jsou toto nepeněžní výdaje a pro mě budou peněžní. Nebo budu muset najít někoho, kdo mi takové prostory nebo infrastrukturu poskytne. Musím se ale o ni postarat, vybudovat, musím si na ni sehnat prostředky.“
(Právo, 30. 6. 2012)

Zákonná povinnost zveřejňovat finance kampaně platí od října, Respekt varoval před potenciálním problémem skrytých transakcí před tímto obdobím. Fischer zveřejňuje své finance již od července
Server Česká pozice.cz počátkem září 2012 shrnul obsah článku týdeníku Respekt, který mimo jiné poukázal na možný způsob, kterým by kandidáti potenciálně mohli obcházet veřejnou kontrolu finančních prostředků vložených do jejich kampaní. Respekt totiž připomněl, že zákon nařizuje převedení všech prostředků na kampaň na transparentní volební účet ke dni podání kandidátní listiny.  Zákon přitom vstoupil v platnost až začátkem října. Renomovaný pražský advokát pro Českou pozici.cz konstatoval, že to znamená, že  do prvního října zákonné povinnosti (zakládání volebních účtů a uveřejňování finančních výdajů na kampaň) kandidáti dělali dobrovolně. Tím vznikla příležitost k „nafouknutí“ rozpočtu nad povolenou mez, zvláště pro kandidáty, kteří svou kampaň odstartovali dříve, tedy Miloše Zemana a Jana Fischera. Zatímco v případě Zemana týdeník Respekt v září 2012 konstatoval, že si volební účet otevřel až 5. září a jednotlivé toky financí si zatím prohlédnout nelze, Fischera hodnotil Respekt jako informačně otevřenějšího. Fischer zpřístupnil příspěvky i výdaje kampaně počínaje již červencem. Mluvčí Fischerova týmu Jana Víšková k tomu České pozici napsala: „Jan Fischer se rozhodl postupovat podle pravidel, která bude zmíněný zákon od 1. 10. ukládat, už od počátku kampaně. Tzn. veškeré příjmy a výdaje započítáváme do zákonného limitu a zveřejňujeme je už od 9. 7., kdy jsme začali se sběrem podpisů.“
(Respekt, 10.9.2012)

Slib odmítnutí protislužeb

 

Fischer: Obchody něco za něco se sponzory jsou tabu. Se svými zaměstnanci má dohodu, že nikdo z nich nebude na Hradě
K otázce svých sponzorů či splupracovníků Jan Fischer zdůrazňuje, že  nikomu za sponzorský dar či práci v předvolebním týmu nic neslíbil a neudělal žádný výměnný obchod.  To je podle Fischera tabu. Prezidentský kandidát uvedl, že se všemi svými zaměstnanci má rovněž dohodu, že nikdo z nich nebude zaměstnancem Hradu.
(Mf DNES, 09.10.2012)

Protislužba za sponzoring? Kdyby za mnou někdo s něčím podobným přišel, hned bych se s ním rozešel, říká Fischer
Týdeník Respekt v článku, v němž spekuloval nad možnými motivy některých sponzorů Fischerovy kampaně (podrobněji viz níže), rovněž uvedl: „Fischer každopádně jakékoli „protiplnění“ jednoznačně odmítá. „Nic takového nepřipadá v úvahu. Kdyby za mnou s něčím podobným kdokoli přišel, hned bych se s ním rozešel,“ říká bývalý premiér.“
(Respekt, 10.9.2012)

Švejnar odstoupil kvůli tlakům sponzorů na protislužby, Fischer se s žádostí donora o protislužbu prý nesetkal
Jan Švejnar, který se nakonec rozhodl voleb neúčastnit, popsal prezidentskou kampaň jako souboj „vlivových skupin“, kdy sponzoři za své peníze žádají protislužbu. Tato situace byla pro něj i důvodem, proč do voelbního klání nevstoupil.
Jan Fischer měl opačnou zkušenost:  „Já jsem se s tím nesetkal, ani po mě nikdo nic nechtěl.“
Fischer mimo jiné uvedl, odolnost vůči lobbistům podle svých slov prokázal už ve vládě: „Udržel jsem si je na délku paže.“ Mf DNES nicméně v této souvislosti připomněla spekulace z doby Fischerova působení ve funkci premiéra o určitém napojení na firmu Czech Coal, podnikatelem Janem Dobrovským a přes něj pak s Vladimírem Mlynářem, z nějž udělal svého hlavního poradce. (Mf DNES, 09.10.2012; více podrobností viz kapitola Předseda vlády) 

Sponzoři: Tomáš Chrenek

Chrenka jsem neznal, přihlásil se sám. Já jsem mu jednoznačně řekl, že ode mě žádné protislužby čekat nemohou
Mf DNES:  Vedle mnoha drobných dárců máte jednoho hodně viditelného – Tomáše Chrenka, který vám dal devět milionů korun. Nebál jste se tohoto spojenectví?
Jan Fischer:Nebál. Já jsem předtím pana Chrenka opravdu neznal, viděl jsem ho snad jednou na fotografii. To je všechno. On se přihlásil a nabídl, že je připraven mou kampaň z nějaké části sponzorovat, vložit peníze do veřejného prostoru, což považuju za normální všude ve světě. Já mu jednoznačně řekl, že ode mne se žádné protislužby čekat nemohou a konat nebudou. Taky jsem mu řekl svoje pravidla hry: půjde o jeho peníze, nikoliv firemní, a po zdanění. Tomu vyhověl, a proto jsem se rozhodl sponzorství přijmout.
(Mf DNES, 23. 10. 2012)

Média o osobě Chrenka: Podnikatel, který pomohl v podezřelé transakci Grossovi k majetku. Přítel exministra Ivana Langera
Týdeník Respekt připomněl, že Tomáš Chrenek  figuroval v podezřelé a doposud nevysvětlené transakci, která umožnila radikální majetkový vzestup   bývalého premiéra Stanislava Grosse. Respekt napsal, že Chrenek „si nikdy nedržel politiky příliš od těla, a i proto se v tehdejším tisku spekulovalo, že si tím může nějak jistit své tvrdé obchodní zájmy.“ Mf DNES připomněla kromě Grossova případu i Chrenkovo přátelství s exministrem vnitra Ivanem Langerem.
(Respekt, 10.9.2012; Mf DNES, 09.10.2012)

Spekulace Mf Dnes a Týdne o důvodech sponzoringu Tomáše Chrenka
Tomáš Chrenek svůj výrazný finanční dar pro Fischerovu kampaň zdůvodnil tím, že Jan Fischer je „nejdůvěryhodnější z kandidátů na prezidenta“. „Ukázal, že je schopen uspět jak v čele vlády, tak zahraniční instituce,“ uvedl na webu. „Víc k tomu nemáme co říct,“ vzkázala Chrenkova žena Dušana na dotaz Mf DNES. Deník spekuloval o případných dalších motivech, které Tomáš Chrenek mohl k podpoře Jana Fischera mít. Podle Mf DNES to kromě snahy vytvořit si pozici podnikatele blízkého prezidentovi to mohla být i vděčnost.  Hned na počátku Fischerovy vlády totiž  ministerstva financí a zdravotnictví schválila sloučení zadlužené Chrenkovy zdravotní pojišťovny Agel s veřejnoprávní Hornickou zdravotní pojišťovnou, kterou pak ovládli Chrenkovi manažeři. Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková schválila - pro Chrenka důležitou fúzi –  v den, kdy Poslanecká sněmovna schválila zákon, který tento postup zakazoval.
Mf DNES k tomu dodala: „Později schválila ministerstva další sloučení pojišťoven, jež Chrenkovi také pomohlo. Sám Fischer o fúzích nerozhodoval. Nijak jim ale nebránil a nevyslyšel ani volání kritiků, aby za tyto kroky tehdejší ministryni zdravotnictví Danu Juráskovou odvolal.“ Server Novinky.cz v roce 2009 v této souvislosti nicméně informoval, že vláda připravuje zpřísnění podmínek včetně zákazu, aby stejný subjekt vlastnil pojišťovnu i zdravotní zařízení. To byl právě Chrenkův případ.  „I kdyby poslanci návrh schválili, zpětně nelze nové podmínky na Agel uplatnit,“ dodal  tehdy server Novinky.cz.
Týdeník Respekt při spekulaci o motivech Tomáše Chrenka pro sponzoring prezidentského kandidáta načrtl potenciální situaci, kdy by Chrenek mohl upotřebit vazbu na prezidenta:  „ Chrenek plánuje další expanzi do nemocničního byznysu, což by mu vláda mohla z obavy před budováním příliš velkého impéria komplikovat. Případné veto nebo neformální tlak prezidenta na ministra zdravotnictví by to však mohly změnit v jeho prospěch,“ odhadoval hypotetickou variantu Respekt.
( Mf DNES, 09.10.2012; Novinky.cz, 12.6.2009; Respekt, 10.9.2012)

Sponzoři: Jaromír Soukup

Fischer: Soukup pro mě pracuje zadarmo, nebudu využívat jeho firmu v inzerci
iDNES.cz: Na prezidentskou kampaň jste dostal 9 milionů od podnikatele Tomáše Chrenka, pomáhat vám bude i vlivný majitel agentury Médea Jaromír Soukup, říká, že bezplatně. Ale nedá se očekávat, že by to od nich byla charita. Počítáte s tím, že jednou za tu pomoc od vás něco budou chtít?
Jan Fischer: „Jakékoli protiplnění je vyloučeno u obou pánů a na tom jsme se dohodli hned, když jsme se poprvé viděli. Já jsem vyhlásil podmínky, s jakými penězi počítám a s jakými ne. Pan Chrenek jim vyhovuje a peníze jsou od něj, ne od jeho firem, a byly řádně zdaněné. Mám transparentní účet, zapisujeme a na mém webu jsou vidět všechny příjmy i výdaje. A jsou tam i informace o mých majetkových poměrech. Vyzval jsem všechny kandidáty, aby se chovali stejně a neschovávali se za politické strany. Pan Soukup pro mě pracuje zadarmo, respektuji ho jako odborníka v daném oboru, rozhodně nebudu užívat jeho firmu v kampani pro inzerci.“
(iDNES.cz, 13. 08. 2012)

Soukup pomáhá Fischerovi, jeho mediální firmy se podle něj ale do kampaně nezapojují. Fischer nicméně inzeroval v Soukupově Sedmičce 
Mediální magnát Jaromír Soukup, majitel agentury Medea a vydavatelského domu Empresa,(mj. časopisy Týden či Instinkt) se zdarma zapojil do pomoci kampani Jana Fischera. „Radím s průběhem kampaně, se slogany. Jakmile ale dojde na financování, odcházím,“ popsal své angažmá Soukup. Podnikatel v minulosti podporoval třeba Stranu zelených, později„odpadlici“ SZ Olgu Zubovou, a také Jiřího Paroubka či Víta Bártu a jeho Věci veřejné.
 „Pro Fischera pracuji proto, že ho považuji za slušného a schopného člověka,“ konstatoval Soukup.
Otázku, jak se seznámil s Fischerem podnikatel Soukup vysvětlovat nechtěl:  „O těchto osobních věcech bych nerad mluvil,“ reagoval na dotaz Mf DNES. 
Majitel mediální agentury dal najevo, že se do kampaně nezapojují ani jeho mediální firmy ani časopisy. „Záhadou je ovšem pohled do transparentního účtu, v němž lze jednoduše zjistit, že na konci srpna zaplatil Fischer za inzerci v bulvárním časopise Sedmička celkem 270 tisíc korun,“ dodala k tomu Mf DNES s tím, že tento časopis převzala Soukupova Empresa převzala na začátku srpna.
(Mf DNES, 09.10.2012)

Respekt o dosavadním Soukupově sponzorství: Soukup pomohl Zeleným, po hádce je ale rozložil. Později poskytl z doposud neznámého důvodu podporu ČSSD
 Historii Jaromíra Soukupa v roli sponzora politických stran týdeník Respekt komentoval takto: „A podobně i Soukup, který dal v roce 2006 zeleným na předvolební kampaň patnáct milionů, získal od nich pozici vlivného náměstka na ministerstvu školství; v momentě, kdy se však s jejich vedením rozhádal, se mu podařilo stranu úspěšně rozložit. O něco později se pak propojil s ČSSD, které poskytl výrazné množstevní slevy na politickou reklamu (dodnes není jasné proč).“
(Respekt, 10.9.2012)

Respekt: Soukup by mohl prezidenta potřebovat při snaze zastavit zpřísnění podmínek zadávání reklam
Týdeník Respekt při spekulaci o motivech Jaromíra Soukupa pro sponzoring prezidentského kandidáta načrtl potenciální situaci, kdy by Soukup mohl potřebovat vazbu na prezidenta: „ Soukup by zase mohl na hlavě státu požadovat zablokování předpisu, jehož prostřednictvím zvažuje Nečasova vláda ztížit dosavadní praxi, kdy tu státní a polostátní firmy pro erár nevýhodně zadávají reklamu přes reklamní prostředníky, jako je právě Médea.“
(Respekt, 10.9.2012)

Soukup koupil od Chrenka TV Barrandov. Společné firmy ani projekty podle Soukupa nemají, jsou jen přátelé
V září Jaromír Soukup koupil i TV Barrandov – od podnikatele Tomáše Chrenka. Ten se rovněž podílí na Fischerově kampani (viz výše).
„S Chrenkem jsme přátelé, vídáme se, ale nemáme žádné společné firmy ani projekty,“ odmítl Soukup nějaké další pozadí byznysu s Chrenkem.
(Mf DNES, 9.10.2012)

Někteří další sponzoři


Česká pozice.cz v srpnu 2012: Podporu zvažuje developer Sekyra, pomohl Fischerovi částečně s přednáškou v Oxfordu
Podle článku serveru Česká pozice.cz ze srpna 2012 zvažoval svou podporu pro Jana Fischera také známý pražský developer Luděk Sekyra. Podnikatel Fischerovi pomohl částečně zařídit přednášku na Oxfordu „a nyní zvažuje další podporu,“ uvedl server.
(Česká pozice.cz,  02.08.2012)

Majitel směnáren věnoval tři miliony, další dva chce dát. Protislužbu nečeká, přál by si ale, aby prezident zlepšil dohled ČNB nad směnárnami
Mezi sponzory kampaně Jana Fischera patří rovněž majitel sítě směnáren Echange Mikuláš Šveda, který přispěl třemi  miliony korun. Další dva miliony chce ještě přidat. Svou podporu Fischerovi vysvětloval Šveda tím, že si jej „váží a chce v čele země nestraníka“. Šveda zmínil i to, že Fischera podpořil i proto, aby se prezditentem nestal Jan Švejnar. Ten se podle Švedova názoru jakožto člen dozorčí rady ČSOB podílel na poškození jeho firmy.
Mf DNES se Švedy zeptala, zda za svou podporu nečeká nějakou protislužbu, což podnikatel vyloučil: „Já nemám žádné podmínky, požadavky či politické ambice, “ prohlásil.
Šveda Mf DNES sdělil, že od Fischera očekává zlepšení dozoru České národní banky nad směnárnami. Šveda uvedl, že v tomto oboru řádí nekalá konkurence, která významně zhoršuje prostředí pro jeho byznys. „Devadesát procent trhu na poli směnárenství není v českých rukácha a domnívám se, že že je to špatně. Já jsem přesvědčen, že spousta směnáren poručuje zákony. ČNB by to měla více kontrolovat,“ konstatoval podnikatel.  Mf DNES v této souvislosti připomněla, že prezident může na ČNB působit nepřímo, neboť má ve své gesci jmenování členů bankovní rady a guvernéra ČNB.
Šveda byl dříve členem ČSSD, z níž podle svých slov odešel znechcený tamními poměry. Mf DNES připomněla, že ve směnárně Exchange pracoval jako brigádník Fischerův syn, i v době, kdy byl Jan Fischer premiérem.
(Mf DNES, 9.10.2012)

Podpora od česko-německé mecenášky Altenburg Kohl
Jan Fischer působí v kancelářích na pražskm Žizkově, kteé mu bezplatně zapůjčila česko-němeká mecenáška umění a Národního divadal Dadja Altenbrug Kohl.
(Mf DNES, 9.10.2012)

Půl milionu od spolumajitele společnosti MIKO, výrobce dortů Marlenka
Půl milionu korun poslal spolumajitel severomoravské společnosti MIKO International Gevorg Avetisyan. Firma vyrábí tradiční arménské medové dorty známé v českých obchodech a kavárnách pod značkou Marlenka.  Třiapadesátiletý Avetisyan je imigrant, původním povoláním bytový architekt. 
„Nikdy jsem nepodporoval žádné politiky. Je to poprvé, co jsem takovýto příspěvek dal,“ řekl Gevorg Avetisyan. Podnikatel věnoval Fischerovi příspěvek dva týdny poté, co  Jan Fischer osobně navštívil výrobnu Marlenek ve Frýdku-Místku na Avetisyanovo pozvání.  Spolumajitel MIKO se poprvé s Fischerem prý viděl na konci května v Praze. „Chtěl jsem pana Fischera poznat. Pozval jsem ho do své fabriky, aby viděl, jak děláme naše výrobky. Při zářijové návštěvě u nás byla s panem Fischerem i jeho žena,“ popsal Avetisyan.
Hospodářské noviny k tomu dále napsaly: „Příběh medových dortů (neplést si s konkurenčními Medovníky, které se nepatrně liší a stojí za nimi nikoli arménská, ale ruská podnikatelka) začal v roce 2002, kdy se Avetisyan rozhodl pomoci s byznysem své sestře Hasmin. Postupně se z firmy ve Frýdku-Místku stala tak trochu modla arménské diaspory v Česku. Podle účetní závěrky mělo MIKO International v roce 2010 obrat 150 milionů, z toho svým majitelům (sourozencům Avetisyanovým, kteří drží každý polovinu ze základního jmění 40 milionů korun) vydělala po zdanění 25 milionů. Společnost měla předloni 85 zaměstnanců.“
(Hospodářské noviny, 25.9.2012 )

50 tisíc dal bývalý policejní důstojník Zelenický. Od policie musel odejít kvůli úzkému kontaktu s bossem podsvětí Františkem Mrázkem
Částku padesát tisíc korun věnoval na kampaň Jana Fischera právník a bývalý vysoký policejní důstojník František Zelenický. Týdeník Euro k tomu poznamenal: „Na jeho podpoře by asi nebylo nic špatného, kdyby Zelenický nebyl býval v minulosti v úzkém kontaktu s kmotrem Františkem Mrázkem. „Zelenický se stal šéfem tuzemské pobočky Interpolu a funkci musel opustit o dva roky později, když policejní odposlechy odhalily jeho časté telefonáty s Mrázkem a Provodem, jejichž bankovní tunely se v té době už policie snažila rozkrýt,“ napsal o Zelenickém například v roce 2006 týdeník Respekt.“
(Euro, 22.10.2012)

50 tisíc od bývalého šéfa vojenské zpravodajské služby
Částku 50 tisíc korun přispěl Janu Fischerovi rovněž někdejší šéf  vojenské zpravodajské služby (2001-2002) generál Andor Šándor. „Považuji Jana Fischera za slušného člověka a politika, který v případě zvolení bude důstojným reprezentantem naší země. Jako bývalý voják z povolání jsem přesvědčen, že se dobře zhostí funkce vrchního velitele ozbrojených sil,“ konstatoval Šándor na Fischerových webovkách. „Šándorova podpora Fischerovi je trochu s podivem, protože Šándor má výrazně blíž k ODS, pro jejíhož šéfa v minulosti pracoval jako bezpečnostní poradce,“ komentoval podporu týdeník Euro. 
(Euro, 22.10.2012)


Spolupracovníci Jana Fischera



Exnáměstek NBÚ Novák: Bývalý úředník dvou prezidentů, šéf Úřadu vlády za Topolánka a Fischera, podle Mf DNES dříve „Topolánkův“ člověk a přítel Marka Dalíka
Šéfem kanceláře Jana Fischera a podle Mf DNES jedním z nejdůležitějších osob z Fischerova okolí je zkušený úředník Jan Novák. Vzdal se lukrativního místa náměstka Národního bezpečnostního úřadu, aby vedl Fischerovu kampaň za plat 26 tisíc korun měsíčně. „Tohle je zatím to nejzajímavější, co jsem kdy dělal,“ vysvětloval Novák své rozhodnutí angažovat se v kampani Jana Fischera.
„ Novák je zajímavá postava pohybující se v politice přes dvacet let, a to jak ve službách prvního prezidenta Václava Havla, tak i Václava Klause a pak i premiéra Mirka Topolánka. Pro něj pracoval jako ředitel Úřadu vlády.Když Topolánkův kabinet na jaře 2009 padl, zůstal jako snad jediný na svém místě i za vlády premiéra Fischera. Důvodem tohoto neobvyklého pokračování v úřadě byl podle informací MF DNES jednoznačný požadavek Topolánka -jestli má ODS podpořit Fischerův úřednický kabinet, musí zůstat na klíčovém postu šéfa Úřadu vlády právě jeho člověk Jan Novák “ napsala Mf DNES. 
Podle Mf DNES měl Novák Topolánkovu důvěru i kvůli svému dlouholetému přátelství s jeho přítelem a kontroverzním lobbistou Markem Dalíkem. Oba se jako spolužáci zúčastnili stáže v kanceláři prezidenta republiky.  Mf DNES připomněla, že Novák dodnes bydlí ve stejném domě jako Dalík. Mf DNES dále uvedla: „A jejich přátelství prý ochladlo. Dalík tak podle Nováka nemá žádnou možnost zasahovat do Fischerovy kampaně. „Nemám k němu žádný vztah,“ říká o něm Novák.“
(Mf DNES, 09.10.2012)

Jan Novák se v době kampaně scházel s kontroverzním Vlastimilem Rampulou
Česká pozice.cz k osobě Jana Nováka uvedla: „Novákovo jméno se objevuje v kauze ProMoPro a jak Česká pozice před nedávnem zjistila, Novák se v době předvolební kampaně schází s Vlastimilem Rampulou, kritizovaným bývalým vrchním pražským státním zástupcem.“  Novináři České pozice.cz, kteří Nováka s Rampulou zastihli na schůzce, se ptali na obsah jejich jednání. Česká pozice napsala:  „Drze jsme se zeptali. Oba byli překvapení, novinářskou „návštěvu“ nečekali. „Jsme na obědě. Proč bych něco říkal,“ sdělil pouze Rampula. Když jsme si poté oba muže ještě fotografovali, Rampula zažertoval, že jeho fotek přece mají novináři spoustu.“
Jan Fischer na otázku České pozice.cz, zda mu nevadí, že se člen jeho volebního týmu schází v době předvolební kampaně s Vlastimilem Rampulou odpověděl: „Nekádruji, kdo s kým poobědvá na veřejném místě, pokud nejde o něco závadného.“
V odpoledních hodinách se redakci ozval Jan Novák a nabídl, že odpoví prostřednictvím e-mailu na dotazy redakce. Novák popřel, že by se schůzka týkala kauzy ProMoPro, Casa, Iveco či prezidentské kandidatury Jana Fischera.
(Česká pozice.cz, 02.08.2012)

Novákovo jméno se objevilo v kauze ProMoPro dozorované Vrchním zastupitelstvím v Praze, obžalován z ničeho nebyl
Jméno Jana Nováka se objevilo v souvislosti s kauzou „ProMoPro“, protože Novák byl pod smlouvou s touto firmou za Úřad vlády oficiálně podepsán. V dubnu 2012 padla obvinění v této kauze, Novák z ničeho obviněn nebyl. Česká pozice.cz nekomentovala, zda bylo možné vyvozovat nějaké konkrétní provinění proti Novákovi či nikoli. Server v této souvislosti připomněl , že vyšetřování kauzy spadalo pod Vrchní státní zastupitelství v Praze, vedené Vlastimilem Rampulou.
(Česká pozice.cz, 02.08.2012)

Novák má údajně blízko ke exministru Gustavu Slamečkovi
 V srpnu roku 2009 bulvární deník Blesk uvedl, že Novák má blízko k tehdejšímu „úřednickému“ ministru dopravy Gustavu Slamečkovi, dnes předsedovi představenstva společnosti ČD Cargo.
(Česká pozice.cz, 02.08.2012)

Ambice na funkci u Fischera na Hradě? Novák nedal určitou odpověď
Česká pozice.cz: „V případě, že by Jan Fischer coby v současnosti hlavní favorit prezidentských voleb ve volbách uspěl, budete mít ambici získat na Hradě (v týmu Jana Fischera) nějakou funkci?“
Jan Novák: „Teď o podobných věcech neuvažuji.“
(Česká pozice.cz, 02.08.2012)

Dohoda Fischera se zaměstnanci: Fischerovi pomocníci se nemají stát zaměstnanci Hradu, ani Jan Novák
Jan Fischer má podle svého vyjádření se všemi svými zaměstnanci dohodu, že nikdo z nich nebude zaměstnancem Hradu. „Překvapivě i Jan Novák, který je přitom prototypem kancléře a navíc i oblíbencem Fischerovy manželky, což mu podle znalců zajišťuje u Fischera výsadní postavení,“ dodala Mf DNES.
(Mf DNES, 09.10.2012)

Informace o údajném přátelstvi s Bartákem popřel Fischer i Novák, exministr pracuje pro Tomáše Chrenka 
Podle Mf DNES se s (výše zmíněným) Janem Novákem i kampaní Jana Fischera pojí i jméno Martina Bartáka. Někdejší ministr obrany, kontroverzní politik s vazbami na Mirka Topolánka v současnosti čelí obviněním v korupční kauze armádní zakázky na nákup automobilů Tatra.
Barták se objevil na představení Fischerovy knihy a Mf DNES uvedla, že podle některých zdrojů jsou údajně Fischer i Novák s Bartákem přátelé. Jan Novák nicméně uvedl, že by Bartáka neoznačil za svého přítele.
Barták navíc v současnosti pracuje  pro ocelářského a zdravotnického magnáta Tomáše Chrenka. „Pan Barták je můj kamarád, který pro mě pracuje jako poradce a konzultant,“ uvedl už dříve pro Mf DNES Chrenek.
Jak naznačuje text na serveru Česká pozice.cz, Barták dříve práci pro Tomáše Chrenka popíral: „Zatím nejštědřejším Fischerovým sponzorem je s devíti miliony korun vlivný miliardář Tomáš Chrenek, jenž zase nemá daleko k exministru vnitra Ivanu Langerovi (ODS). Lidové noviny před rokem přinesly zprávu, že by pro tohoto třineckého podnikatele měl pracovat z korupce podezřelý exministr obrany Martin Barták (ten to popřel),“ napsala v srpnu 2012 Česká pozice.Chrenek je zároveň největším sponzorem Fischerovy kampaně – přispěl na ní devíti miliony korun. Podnikatel nicméně odmítl jakýkoliv vliv Bartáka na svůj vysoký vklad do kampaně.
 „Neřekl bych, že jsme přátelé. Na kampani se rozhodně nijak nepodílí. Měl jsem s ním vždy korektní vztahy, do mé vlády byl nominován ODS a já jsem to respektoval,“ řekl k osobě Bartáka Jan Fischer.
 (Mf DNES, 09.10.2012; Česká pozice.cz,  02.08.2012)

Někdejší Fischerův šéfporadce Mlynář se ve Fischerově týmu neobjeví, žádnou kandidaturu nechce podpořit ani PPF, kde Mlynář nyní působí
Česká pozice.cz v srpnu 2012 zjišťovala, zda by se ve volebním týmu angažoval také někdejší Fischerův šéfporadce Vladimír Mlynář, který je v současnosti členem vrcholového vedení nizozemské finanční skupiny PPF. „Za mě jako fyzickou osobu je odpověď NE – nechystám,“ odepsal Mlynář České pozici. Tiskový mluvčí PPF Milan Tománek sdělil, že ani společnost neplánuje podporovat či spolupracovat s kandidáty na prezidenta. 
(Česká pozice.cz, 02.08.2012)
 

 

Předseda vlády



Fischer odpovídá na kritiku za údajnou nevýraznost a popularitu získanou nevládnutím
Právo: Kritici vám nevyčítají jen komunistickou minulost, ale také nevýraznost. Často se říká, že i za vašeho vládnutí jste vlastně nic nedělal, tudíž nic nezkazil, a proto jste teď tak populární.
Fischer: Nevidím pevnost názorů v parlamentním křiklounství
Jan Fischer: „Tak to hrozně rád slyším. Nevidím pevnost názorů v parlamentním křiklounství. Tam jsem už slyšel ty pevné názory o korupci a víme, jak to s těmi, co o korupci nejvíc hřímali, potom dopadlo. Jestli má být pevnost názorů to, že pětkrát za dvacet let vystřídám politickou partaj a pořád mám pevný názor..., tak o takový nestojím. Já svůj názor hledám, vytvářím si ho. Znám mnoho lidí, kteří byli v politice ideologicky velmi kovaní, velmi ukotvení, ale až do příští politické dohody někde za dveřmi. Jestli tihle lidé jsou mi dáváni za příklad pevného politického názoru, tak děkuji, nechci.“
Výsledky mé vlády: Snížení deficitu z 250 miliard na 165, vyjednání opt out z Lisabonské smlouvy, vymezení proti extremismu i za cenu útoků na rodinu...
Jan Fischer:  „Další věc je působení mé vlády, to je mantra některých. Kdybych opravdu nic nedělal, tak jsme skončili s deficitem 250 miliard, a skončili jsme asi na 165. Kdyby to bylo opravdu tak, jak se říká, tak jsme se nemohli tak vymezit proti extremismu, jak jsme se vymezili. Já jsem měl takový názor i za cenu hrozby velmi vážných útoků na svou rodinu. Moje vláda přispěla k tomu, že jsme uměli dobře vyjednat po prezidentově žádosti opt-out z Lisabonské smlouvy, dovedli jsme jako poslední země lisabonský proces bez ostudy do konce. To je málo? To bylo tak nesmírně náročné a hrozilo to takovou mezinárodní blamáží... a těch věcí je celá řada.
Kritika za fotovoltaiku je nesprávná, moje vláda předložila k tomu zákon, který ale poslanci odmítli
Jan Fischer: „Vyčítají se mi i věci, které byly úplně jinak, jako postoj k fotovoltaice. To je absurdní, moje vláda předložila návrh zákona, který to vracel na racionální bázi. Zákon tehdy přijat nebyl a v parlamentu seděli přece poslanci, kteří ještě mohli přitvrdit, někteří tam sedí ještě dodnes. Nicméně, úřednická vláda je věc naprosto mimořádná, je krajním řešením. Ale okolnosti po pádu vlády v průběhu evropského předsednictví po takovém mimořádném řešení volaly.“
(Právo, 30. 6. 2012)

O šetření Fischerovy vlády
Mf DNES:  Hodně se mluví o šetření. Když o něm mluví politici, nakonec z toho je především zvyšování daní. Jak se na to díváte vy?
Jan Fischer: Dupnutí na brzdu bylo u nás tak výrazné, že utlumená spotřeba domácností stojí podstatnou měrou za mělkou recesí, kterou prožíváme. Firmy váhají s investicemi, žádné oživení není na obzoru. Otázka, jak nastartovat růst, je na stole. Nesmíme hýřit penězi, ale musíme vědět, kam je dávat. Cesta zvyšování daní není dobrá cesta. My jsme museli s ministrem Janotou některé daně zvednout víc, než by nám slušelo. Ale já nemohl ovlivnit hlasování v parlamentu.
Mf DNES: Nehrozil jste tehdy demisí?
Jan Fischer:Ne. Ale kdyby to bylo ještě horší, býval bych o tom uvažoval. Snížení tehdy hrozícího schodku se podařilo, ale v jiném poměru úspor a zvyšování daní, než jsem si představoval.
Mf DNES: Janotův trhací kalendář. To byl tehdy titulek v našich novinách. Snižování platů ve státní sféře. Nižší dávky. Nic z toho neprošlo.
Jan Fischer: Aritmetika byla daná. My jsme nemohli hlasování ovlivnit. Problém zvyšování daní v Česku je také ten, že se výrazněji než ve zbytku Evropy přelévá do vyšších cen. Potom jste v bludném kruhu. Vyšší ceny – žádný růst – nižší výdaje domácností a nakonec nižší příjmy rozpočtu.
Mf DNES:  Bavíme se o přímé účasti komunistů ve vládě, nebo i o jejich tiché podpoře menšinové vládě? Tento model totiž připouští sociální demokracie.
(Mf Dnes, 23. 10. 2012)

Bilance: Fischer označil za úspěch stlačení deficitu, předsednictví EU či obnovu činnosti Bezděkovy komise k důchodové reformě, jako neúspěch přiznal snahu o kultivaci státní správy či boj proti korupci
Jan Fischer na závěrečném rozloučení se senátory v červnu 2010 bilancoval výsledky své vlády. Server Novinky.cz napsal: (Fischer) „podotkl, že se vládě podařilo zkrotit hrozbu narůstajícího velmi silného deficitu státního rozpočtu za cenu dodatečných opatření po projednání rozpočtu ve Sněmovně. Podobně jako před měsícem při bilancování před poslanci mezi úspěchy své "vlády klidné služby" zařadil dokončení předsednictví Evropské unii, posilování ekonomické diplomacie nebo obnovení činnosti takzvané Bezděkovy komise, která připravila podklady pro reformu penzijního systému.
Fischer na druhou stranu přiznal, že se mu nepovedlo dosáhnout lepších výsledků při kultivaci státní správy a razantnějších opatření v oblasti boje proti korupci.“
(Novinky.cz, 23.6.2010)

Redaktor Holub: Za Fischerovy vlády kulminovala praxe předražených dopravních staveb a konaly se i další předražené zakázky. Fischer o tom musel mít dostatek informací, zároveň neměl moc zasáhnout proti ministrům – ty nominovaly politické strany
Redaktor serveru Aktuálně.cz Petr Holub komentoval pro Český rozhlas v dubnu 2010 bilanci Fischerovi vlády. V této souvislosti rovněž zmínil:
„Právě během Fischerovy vlády kulminovala praxe předražených dopravních staveb. Loni v srpnu kabinet schválil pro dálnice investiční plán, který zdražil plánované stavby globálně o třetinu, aniž byl uveden jediný důvod. Předražené zakázky jsou známy z armády i ze školství, policie šetří korupci při rozdělování evropských dotací, které se dostávají k firmám s neznámými vlastníky. Fischer očividně korupční praktiky některých svých ministrů toleruje, i když o nich musí mít dostatek informací. Dá se to omluvit připomínkou, jak vláda vznikala. Ministry nominují politické strany a premiér nemůže ministry vyhodit. Proto mu ani nezbývá, než jejich excesy tolerovat, což platí i pro generálního ředitele společnosti ČEZ Martina Romana.“ (Blíže k problematickým zakázkám viz kapitola: Kontroverzní rozhodnutí z éry Fischerovy vlády)
Petr Holub ve svém bilancování nad vládou Jana Fischera konstatoval, že zatím nelze rozhodnout, do jaké míry je Fischer osobně odpovědný za nárůst korupce, k němuž došlo. Fischer se vzhledem k charakteru úřednické vlády založené na dohodě politických stran nacházel v omezeném manévrovacím prostoru. Toto tvrzení Holub ilustroval na příkladu takzvané ekologické superzakázky za 120 miliard. „Fischer ji nezrušil ani nevyhlásil, jenom odsunul na termín 14 dnů po volbách. Na první pohled je to alibismus. Na druhé straně nemůže zakázku zrušit, protože to znemožňují důmyslné soutěžní podmínky, které sepsal ještě ministr financí Miroslav Kalousek. Jedinou možností je podle právníků nechat soutěž proběhnout a nevyhlásit vítěze a třeba právě takový scénář Fischer zvolil,“ uvedl Holub.
(Čro, 9.4.2010 )

Redaktor Holub pozitivně hodnotil rozpočtový přístup Fischerovy vlády prosazovaný ministrem financí
Redaktor serveru Aktuálně.cz Petr Holub komentoval pro Český rozhlas v dubnu 2010 bilanci Fischerovi vlády. V této souvislosti rovněž zmínil  nepochybnou zásluhu Jana Fischera a jeho vlády na dobré hospodářské pověsti České republiky. Holub připomenul, že v Evropě nebylo mnoho zemí, které by se stát v krizi zadlužil přiměřeně a současně neprodělal závažné sociální otřesy. Podle Holubova hodnocení se předchozí premiér Mirek Topolánek snažil čelit hospodářské krizi pomocí ohromných výdajů ze státního rozpočtu. Tím ulehčil situaci mnoha firem, zároveň však zadlužil stát.
„Fischerův ministr financí Eduard Janota pak začal šetřit, když všechna takzvaná protikrizová opatření zrušil a ještě mírně zvýšil daně. Na tom je právě vidět kouzlo Fischerovy vlády. Mohl by utrácet a zvyšovat sociální dávky či slevy pro podnikatele. Už jenom to, že takové kroky nedělá, vede k dobrým výsledkům a on přitom ještě přidává něco navíc,“ domníval se Holub.
(Čro, 9.4.2010 )

Přechodný kabinet vládl nečekaně dlouho 
Úřednická vláda Jana Fischera vzešla z dohody ČSSD, ODS a menších stran poté, co se ČSSD podařilo ve Sněmovně vyslovit na jaře 2009 nedůvěru kabinetu Mirka Topolánka. Podle původní dohodypůsobit dočasně do října, kdy se měly konat předčasné volby. Mimořádné volby ale zastavil Ústavní soud,  čímž byl mandát Fischerova kabinetu nečekaně prodloužen až do řádných sněmovních voleb v květnu 2010. Úřednický kabinet se za dobu svého působení věnoval i některým klíčovým politickým rozhodováním jakým bylo dokončení českého předsednictví EU, ratifikace Lisabonské smlouvy, sestavení státního rozpočtu na rok 2010 či jmenování nového eurokomisaře. Tím se stal tehdejší ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle.
(iDNES.cz, 26.06.2010)

Fischer a vztahy uvnitř kabinetu
„Odcházející premiér přiznal, že z členů vlády mu byl nejbližší ministr financí. „Když znáte někoho třicet let jako já Eduarda Janotu, určitě pochopíte, že nás ani působení ve vládě nerozdělilo, právě naopak. A pro zajímavost zmíním, že až ve vládě jsem se dozvěděl, že pan ministr Šimerka i jeho paní jsou mými spolužáky ze střední školy. A toho už znám taky pěknou řádku let," poodhalil Fischer vztahy v kabinetu.“
(Parlamentní listy.cz, 25.6.2010)

Nastupující úředník Fischer o další působení v politice nestál
V době nástupu do křesla premiéra úřednické vlády Jan Fischer nepočítal s jakýmkoli dalším angažmá v politice. V dubnu 2009 prohlásil: "Já to právě beru tak, že nevstupuji do politiky. Já jsem člověk, který zůstává – a to bych chtěl podtrhnout – zcela bez politických ambicí. Naopak. Vždy jsem působil v instituci, která byla striktně apolitická a zcela politicky neutrální. Pevně věřím, že takovou image má a že jsem jí pomohl tuto image vtisknout do tváře.
Takže pro mě to neznamená žádnou přeměnu. Já se pak chci opravdu vrátit ke své profesi a odborné práci."
(cit. dle 06.04.2009)

 

Kontroverzní rozhodnutí z éry Fischerovy vlády 



Fischer a kontroverzní projekty ministrů jeho vlády
Hospodářské noviny připomněly heslo prezidentské kampaně Jana Fischera: „Nulová tolerance k úplatkářství, klientelismu a plýtvání.“ HN konstatovaly, že přitom lze dohledat z éry Fischerovy vlády několik velmi problémových zakázek. HN odkazovaly na armádní nákup aut Iveco či kontrakt na hotelový komplex za 6,4 miliardy ( o těchto kauzách podrobněji viz níže). Tisková mluvčí prezidentského kandidáta Jan Víšková k tomu uvedla, že pokud se v době, kdy byl Jan Fischer předsedou vlády, vyskytla nějaká podezření na nestandardní postupy, žádal vždy (Fischer) důsledné objasnění (konkrétní vyjádření k jednotlivým případům rovněž viz níže).
Poznámka editora: HN v souvislosti s podezřelými zakázkami z éry Fischerovy vlády zmínily rovněž zakázku nemocnice IKEM zřízenou „na míru“ jedinému dodavateli. V tomto případě se ovšem jednalo o tendr organizovaný státní nemocnicí, jehož podmínky byly nastaveny ještě před výměnou vlády, soutěž se pak rozeběhla až po parlamentních volbách v roce 2010. HN nezmínily žádnou souvislost mezi rozhodováním Fisherovy vlády a nastavením konkrétních podmínek tendru v dané nemocnici. 
(Hospodářské noviny, 16.7.2012)

Redaktor Holub: Za Fischerovy vlády kulminovala praxe předražených dopravních staveb a konaly se i další předražené zakázky. Fischer o tom musel mít dostatek informací, zároveň neměl moc zasáhnout proti ministrům – ty nominovaly politické strany
Redaktor serveru Aktuálně.cz Petr Holub komentoval pro Český rozhlas v dubnu 2010 bilanci Fischerovi vlády. V této souvislosti rovněž zmínil:
„Právě během Fischerovy vlády kulminovala praxe předražených dopravních staveb. Loni v srpnu kabinet schválil pro dálnice investiční plán, který zdražil plánované stavby globálně o třetinu, aniž byl uveden jediný důvod. Předražené zakázky jsou známy z armády i ze školství, policie šetří korupci při rozdělování evropských dotací, které se dostávají k firmám s neznámými vlastníky. Fischer očividně korupční praktiky některých svých ministrů toleruje, i když o nich musí mít dostatek informací. Dá se to omluvit připomínkou, jak vláda vznikala. Ministry nominují politické strany a premiér nemůže ministry vyhodit. Proto mu ani nezbývá, než jejich excesy tolerovat, což platí i pro generálního ředitele společnosti ČEZ Martina Romana.
(Čro, 9.4.2010 )

Nákup Iveco ministerstvem obrany za 3,62 miliardy bez výběrového řízení: Vláda nedostala žádné údaje, které by projekt zpochybňovaly, říká Fischerova mluvčí 
Tehdejší ministr obrany Martin Barták (nominovaný do vlády ODS) podepsal v prosinci 2009 smlouvu na nákup 90 automobilů Iveco. Zakázka za 3,62 miliardy se konala bez veřejné soutěže, což bylo vysvětleno  tím, že se jedná o společný mezinárodní projekt Česka a Slovenska – v takovém případě podle platných ustanovení je možné kontrakt provést bez soutěže nabídek. Pozdější audit ministra Alexandra Vondry ukázal, že Slovenská republika nikdy Iveca odebírat nechtěli. „Vše byl nejspíš promyšlený trik. Fischer říká, že za nákup byl zodpovědný Barták a nic nenasvědčovalo, že bude průšvihový,“ dodal server iHNed.cz.
"Vláda dostala materiál o tomto projektu na vědomí, nicméně neobdržela žádné údaje, které by tento projekt zpochybňovaly," vysvětlovala Jana Víšková, mluvčí prezidentského kandidáta Jana Fischera.
(iHNed.cz, 16.7.2012)

Fischerova vláda nevysvětlila, proč bylo nutné rozhodovat čtyři dny před volbami o hotelovém komplexu za 6,4 miliardy. Podle Aktuálně.cz se Fischerovi nechtělo projekt podpořit, v kabinetu nakonec převážilo stanovisko ministra financí o výhodnosti PPP projektu
Čtyři dny před volbami, po kterých měla Fischerova vláda skončit, inicioval ministr obrany Martin Barták dlouho připravovaný projekt na zřízení hotelového komplexu za 6,4 miliardy v Ústřední vojenské nemocnici.  Projekt počítal s hotelem, kongresovým centrem, bazénem a parkovišti.  Po nástupu vlády Petra Nečase a nového ministra obrany Alexandra Vondry byla zakázka zrušena.
Stát musí konsorciu, které mělo areál vybudovat, dostalo odškodné 175 milionů – díky dodatku, který byl schválen již za působení Nečasova kabinetu. Hospodářské noviny k případu napsaly: „Proč bylo nutné smlouvu schvalovat narychlo před volbami, dnes nevysvětluje ani Fischer. Jen připomíná, že součástí bylo ujednání, podle něhož bylo možné od smlouvy odstoupit – aniž by stát musel platit jakékoli odškodnění. „Dodatek, podle kterého po vypovězení smlouvy uhradí stát firmě 175 milionů, schválila až vláda Petra Nečase v listopadu 2010,“ připomíná Fischerova mluvčí Víšková.“
Server Aktuálně.cz ke kauze v červnu 2010 uvedl, že Jan Fischer původně projekt podpořit nechtěl. Tým lidí kolem Jana Fischera podle zjištění Aktuálně.cz premiérovi doporučil, aby se proti projektu postavil. V jednání vlády nakonec ale převážilo stanovisko ministra financí Eduarda Janoty o výhodnosti zakázky, která byla poprvé koncipována jako PPP projekt provázání soukromé a státní investice. "Rozhodující bylo, že se za celou věc postavil ministr financí Janota. Fischerovi lidé upozorňovali, že se jim to jeví z rozpočtového hlediska jako nevhodné, ale když vám ministr financí řekne, že to není problém, už proti tomu těžko můžete bojovat," sdělil Aktuálně.cz vysoce důvěryhodný zdroj z Úřadu vlády. Ministerstvo financí pro projekt argumentovalo tím, že použitím projektu PPP se ušetří 269 milionů oproti variantě, kdy by investoval stát sám. Výpočet vycházel z předpokladu, že  že náklady na financování jsou v obou případech stejně vysoké.
Média po schválení zakázky připomínala skutečnost, že při výběru dodavatele byli vyřazeni ze soutěže tři ze čtyř zájemců. Vítězné konsorcium Prague Military Hospital Concession tvořil Metrostav a rovněž většinový podílník EC Property s nejasnou vlastnickou strukturou.  Neznámého majitele měla i firma, která měla areál provozovat. Více podrobností zde: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=671362
(iHNed.cz, 16.7.2012; Hospodářské noviny, 16.7.2012; aktuálně.cz, 25.6.2010 a 24.6.2010 )

Proč Fischer nezasáhl proti netransparentním smlouvám ministryně Kovářové? Fischer uvedl, že Kovářové svůj názor na některé zakázky sdělil, nicméně za fungování ministerstev nesou odpovědnost ministři
V éře Fischerovy vlády informovala média o kauzách  ministerstva spravedlnosti tehdy vedeném Danielou Kovářovou. Za jejího působení se na ministerstvo „vrátil“  kontroverzní exministr Pavel Němec. „Kovářová si Němcovu advokátní kancelář najala na poradenství k tendru na dvoumiliardový projekt na elektronické hlídání domácích vězňů – hned po volbách zrušený, protože podle expertů mohl stát prodělat stamiliony,“ napsaly Hospodářské noviny. Němcova firma se účastnila i výběrového řízení na zakázku za 120 milionů na vymáhání pohledávek pro soudy.  Hospodářské noviny zprostředkovaly komentář z Fischerova kandidátského týmu: „Kroky ministryně spravedlnosti sledoval Jan Fischer pozorně včetně údajných nesrovnalostí týkajících se přípravy tendru. Odmítal, aby bylo spuštěno výběrové řízení, které by provázely pochybnosti o transparentnosti.“
Parlamentní listy.cz v červnu 2010 v článku zaměřeném na bilancování Fischerova působení na postu premiéra mimo jiné napsaly: „Za působení ve vládě nechtěl nikomu z ministrů vystavovat vysvědčení, ale i tak musel zareagovat na dotaz, jak byl spokojený s Danielou Kovářovou v čele resortu spravedlnosti a proč nezasáhl proti pochybným smlouvám, které uzavírala s kanceláří Pavla Němce. „Za fungování jednotlivých rezortů jsou odpovědni ministryně a ministři. Na druhé straně nezastírám, že o některých zakázkách v rezortu spravedlnosti jsem s paní Kovářovou hovořil a svůj názor na ně jsem jí sdělil," hájil se Fischer.“
(Hospodářské noviny, 16.7.2012; Parlamentní listy.cz, 25.6.2010)

Ministryně schválila fúzi Agelu ve stejný den, kdy poslanci nově podobné slučování zakázali. Vláda rovněž chystala zpřísnění podmínek pro pojišťovny, Agelu by se zpětně ale dotknout nemohly
V červnu 2009 žádali tři lidovečtí poslanci – Michaela Šojdrová, Jiří Carbol a Ludvík Hovorka – aby premiér Jan Fischer odvolal z funkce  ministryni zdravotnictví Danu Juráskovou a jejího prvního náměstka Marka Šnajdra, s podobným návrhem se ozvala i ČSSD.  Důvodem byl postup ministerstva zdravotnictví, které schválilo sloučení Zdravotní pojišťovny Agel a Hutnické zaměstnanecké pojišťovny ve stejný den, kdy poslanci ve Sněmovně schválili zpřísnění podmínek pro slučování pojišťoven.  "Vedení ministerstva pohrdlo jasnou vůlí Poslanecké sněmovny jako legitimního představitele občanů České republiky,“ konstatovali zmínění poslanci ve svém prohlášení, v němž se obraceli na premiéra, aby Juráskovou a Šnajdra odvolal a „podnikl další kroky nezbytné k nápravě důsledků tohoto rozhodnutí.“
První náměstek Marek Šnajdr uvedl, že ministerstvo zdravotnictví rozhodovalo ve správním řízení a muselo dodržet platný zákon.  "Tato trojka si velmi hystericky hledá místo na politickém slunci, aby se zviditelnila. Proces slučování se řídí správním právem a platným zákonem. Ministryně není vázána svým osobním názorem nebo pocitem, ale platným zákonem. Je velmi smutné, když zákonodárci vyzývají ústavního činitele, aby porušoval zákon," řekl Šnajdr.
Tři lidovečtí poslanci viděli ve spojení pojišťoven první krok v naplnění plánu na ovládnutí tří zdravotních pojišťoven jedním subjektem a vytvoření neformálního koncernu velké pojišťovny a sítě zdravotnických zařízení. Poslanci varovali, že se Agel dostal do monopolního postavení i v dalších regionech republiky,  což podle nich mělo výrazně narušit hospodářskou soutěž zdravotnických zařízení a pojišťoven.
Server Novinky.cz v této souvislosti informoval, že vláda připravuje další zpřísnění podmínek pro fungování zdravotních pojišťoven. Mezi změnami mělo být ustanovení zakazující, aby stejný subjekt mohl vlastnit zdravotní pojišťovnu a vedle toho i zdravotnické zařízení.  Agel a.s. Tomáše Chrenka byl právě tím příkladem, který vedle zdravotní pojišťovny vlastnil také téměř tři desítky nemocnic, poliklinik, laboratoří a lékáren.  „I kdyby poslanci návrh schválili, zpětně nelze nové podmínky na Agel uplatnit,“ dodal server Novinky.cz.
( Novinky.cz, 12.6.2009)

Spor se SZ: O horní zákon



Martin Bursík obvinil Jana Fischera, že je agentem ČEZ
Expředseda Strany zelených Martin Bursík kriticky označil Jana Fischera za agenta energetického gigantu ČEZ. Pro časopis Týden Bursík vysvětlil důvod této kritiky situací okolo novely horního zákona a sporu o obnovu elektrárny Prunéřov (podrobněji viz níže).  Bursík jakožto ministr Topolánkovy koaliční vlády prosadil novelu horního zákona posilující neprolomitelnost těžebních limitů v severozápadních Čechách. V době, kdy návrh čekal ve Sněmovně na zařazení na jednání, již působil Fischerův kabinet – ten také Bursíkův návrh stáhnul.
Za to Fischera exministr Bursík ostře kritizoval:  „Ten návrh už byl dokonce ve sněmovně! Zbývalo ho jen zařadit na jednání. A on ho stáhl! Bezpochyby tam byl vliv šéfa jeho poradců Vladimíra Mlynáře, který měl úzký vztah s Janem Dobrovským. Ten byl spoluvlastníkem Mostecké uhelné společnosti. A způsob, jakým to tehdy Fischer udělal, pro mě byl naprosto nepřijatelný. On by rád vytvářel dojem korektního, solidního člověka, ale já jsem s ním udělal zkušenost opačnou. “
(Týden, 14.5.2012)

Fischer: Novela byla stažena na návrh ministra průmyslu, který podpořila až na jednoho člena celá vláda
Jan Fischer odmítl kritiku Martina Bursíka ve zvláštní tiskové zprávě takto:
„Návrh na stažení návrhu horního zákona předložil vládě ministr průmyslu a obchodu. Já, ani nikdo z mých spolupracovníků, se na tomto kroku nepodílel. Vláda návrh ministra Tošovského podpořila hlasy všech přítomných ministrů, pouze jediný člen vlády byl proti. Návrh vládě podal ministr Vladimír Tošovský s odkazem na kompetenční zákon, který svěřuje problematiku využití nerostného bohatství do působnosti MPO.

Fischer: Ministr průmysl argumentoval tím, že novela je ve Sněmovně několik měsíců neprojednána a především je nezbytné před projednáním zákona rozhodnout o nové energetické koncepci
Tisková zpráva Jana Fischera ke stažení novely horního zákona dále pokračovala takto: „Argumenty pro stažení (ministr průmyslu) uvedl dva. Za prvé: návrh zákona je opakovaně, už několik měsíců, Sněmovnou neprojednáván, a za druhé: před projednáváním horního zákona je třeba nejprve rozhodnout o podobě nové energetické koncepce. Na základě těchto argumentů vláda návrh ministra průmyslu podpořila. Šlo tedy o normální, standardní postup podle jednacího řádu vlády.“
(Tisková zpráva vlády ČR, 4.2.2010)

Fischer odmítá Bursíkovu kritiku: standartní procesní postup vlády
 Premiér Jan Fischer se ohradil proti zpochybňujícím otázkám Martina Bursíka ve věci stažení horního zákona ze Sněmovny. Uvedl, že nesouhlasné stanovisko ministra životního prostředí bylo ve vládě přehlasováno a co se týká absence připomínkového řízení, jedná se o běžnou procesní výjimku, jakých je za rok v řádech stovek. Premiér zdůvodnil, že se tak dělo pro urychlení a zjednodušení procesu a že podobnou praxi vedla i vláda Mirka Topolánka, v níž byl Bursík vicepremiérem.
(Tisková zpráva vlády ČR, 4.2.2010)

Ministr Fischerovy vlády Vladimír Tošovský navrhoval prolomení těžebních limitů v nové energetické politice, Fischer ale odmítl, aby úřednická vláda o tomto rozhodovala 
V době Fischerova působení ve funkci předsedy vlády se spekulovalo o tom, že Jan Fischer je spojencem lidí kolem uhelné firmy Czech Coal, podnikatele Jana Dobrovského a přes něj pak s Vladimíra Mlynáře, nyní manažera PPF, z nějž Fischer tehdy udělal svého hlavního poradce.
Mf DNES připomněla, že Czech Coal měl zájem na prolomení limitů těžby uhlí. Ministr Fischerovy vlády Vladimír Tošovský toto opatření v rámci nové energetické politiky skutečně navrhoval. „My jsme ale nic takového po Fischerovi nechtěli,“ zdůraznil Dobrovský.  S Fischerem jsou podle něj stále přátelé, Dobrovský mu však v prezidentské kampani nepomáhá, napsala Mf DNES v říjnu 2012.
Ve skutečnosti ale Jan Fischer odmítl, aby o případném prolomení limitů rozhodovala jeho vláda. Na tiskové konferenci v únoru 2010 reagoval Fischer na výroky Martina Bursíka, který vládu obvinil z přípravy prolomení těžebních limitů: "Už nevím, pokolikáté opakuji znova, už nevím, jak bych to měl udělat, tak ještě jednou: Tato vláda nebude prolamovat těžební limity. Tečka," řekl Jan Fischer na tiskové konferenci.  
(Mf DNES, 09.10.2012; Lidovky.cz, 2.2.2010)


Fischer: Jedni tvrdí, že jsem agent Czech Coal, druzí že ČEZu. Měli by si to dát dohromady, Czech Coal se s ČEZ nemohl ani vidět. Byl jsem tedy double agent?
Týden: Ale zpátky k tomu Bursíkovi a jeho vzkazům. On vás považuje za agenta ČEZ a...
Jan Fischer: „Já už nemám důvod, abych na to reagoval. Onehdy jsem někde říkal, a stojím si za tím, že urážku snáším líp než vyloženou lež. A tohle patří do té druhé kategorie.“
Týden: Mluvíme teď třeba o vaší intervenci v kauze Prunéřov
Jan Fischer: „Rozhodně se tím už nebudu zabývat. Své jsem si k tomu už řekl. Nemám potřebu s touto lží polemizovat. Tečka. Mimochodem, že jsem agent Czech Coalu, to není žádný vynález. Jednou je to ČEZ, jednou Czech Coal… Měli by si pánové ty teorie dát dohromady. Vždyť Czech Coal se s ČEZ nemohl ani vidět. Takže já vlastně ani nevím, jak jsem v tom mohl hrát. Byl jsem tedy double agent, který za oba kopal a od obou bral? No, nezlobte se, to je přece guláš. Navíc pan Bursík není originální. Že jsem vedený pevnou rukou Czech Coalu, to jsem se dozvěděl už čtrnáct dní poté, co jsem seděl v Hrzánském paláci a sestavoval vládu.“
(Týden, 25. 6. 2012)

Spor se SZ: O Prunéřov



ČEZ podle posudku norské DNV nepoužila nejlepší technologii, Prunéřov měl díky tomu produkovat o 200 tisíc tun oxidu více
Ministr životního prostředí Jan Dusík nominovaný Stranou zelených v březnu 2010 rezignoval na svou funkci ve Fischerově kabinetu.  Důvodem Dusíkovy rezignace byl spor o schválení způsobu obnovy tepelné elektrárny Prunéřov, pro jaký se rozhodla společnost ČEZ. Ministerstvo, které mělo plány na obnovu schválit si nechalo zpracovat posudek od norské společnosti DNV, z něhož vyšlo najevo, že plány ČEZ nesplňují požadavky na nejlepší dostupnou technologii ve dvou oblastech. „Použitá technologie nedosahuje požadované čisté termální účinnosti 42 procent a dále překračuje požadovaný emisní limit pro oxid uhelnatý,“ informoval server Lidovky.cz o výsledcích posudku. Podle zprávy DNV by Prunéřov díky rozdílu mezi požadovanou a plánovanou účinností  ročně produkoval o 200 000 tun emisí oxidu uhličitého více.
(Lidovky.cz, 18.3.2010)

Ministr chtěl přepracování projektu, Fischer to odmítl s tím, že na další zvažování nad elektrárnou není čas
Ministr Dusík chtěl požádat ČEZ o přípravu nové varianty modernizace nebo kompenzačního opatření. Po premiéru Fischerovi požadovali změnu koncepce elektrárny Prunéřov, jenže předseda vlády požadavek neakceptoval a žádal rychlé rozhodnutí resortu životního prostředí. Premiér Dusíkovi sdělil, že na další zvažování nad elektrárnou není čas.
(Lidovky.cz, 18.3.2010)

Dusík: V dané situaci není možné s čistým svědomím rozhodnout pro či proti
Ministerstvo poté k projektu nevydalo stanovisko, protože prý nemohlo ve věci rozhodnout. „Nejsem vnitřně přesvědčen, že v situaci, ve které se nachází proces EIA, je nyní možné s čistým svědomím vydat kladné či záporné stanovisko," komentoval situaci Dusík.
(Lidovky.cz, 18.3.2010)

Ministr Dusík podal demisi
Ministr pak v březnu 2010 rezignoval na svou funkci:  "Ve své funkci jsem se vždy snažil důsledně postupovat v souladu se zákonem a chránit zdraví lidí a životní prostředí. Pro toto již v této vládě necítím prostor," oznámil Dusík.
(Lidovky.cz, 18.3.2010)

Mluvčí vlády: Fischer proti odkladům, zákonné lhůty již uplynuly. Premiér samotné rozhodnutí neovlivňoval, respektoval odbornou kompetenci ministra
„Mluvčí vlády Roman Prorok uvedl, že podle premiéra není vhodné rozhodnutí opakovaně odkládat. Zejména proto, že zákonné lhůty pro takové rozhodnutí již uplynuly,“ napsal server Lidovky.cz. "V žádném případě však premiér rozhodnutí samotné neovlivňoval, neboť vždy plně respektoval, že je to záležitost odborné i věcné kompetence a odpovědnosti ministra životního prostředí" uvedl Prorok.
"Podle právního řádu měl ministr Dusík zaujmout k projektu nějakou pozici ke 4. lednu. To ministr neučinil a místo toho si vyžádal ještě více expertních posudků. V březnu, kdy o vydání či nevydání posudku ještě stále nebylo rozhodnuto, jsem jej jako premiér požádal, aby zaujal stanovisko k té či oné straně," argumentoval v rozhovoru pro list The Economist Fischer.
(Lidovky.cz, 18.03.2010; Mediafax, 23.04.2010)

Bursík ostře kritizoval Fischera
Martin Bursík obviňoval Jana Fischera rovněž za postup při schvalování modernizace elektrárny Prunéřov. O té rozhodoval tehdejší ministr životního prostředí Dusík. Bursík k tomu uvedl: „A váhal s vydáním EIA (vyhodnocení vlivu na životní prostředí, pozn. red.) na Prunéřov, kam ČEZ instaloval tak zastaralou technologii, že nikde ve světě byste něco podobného nenašla. A Dusík váhal, jenže premiér si ho pozval na pohovor a domlouval mu - vyzýval ho mimochodem i přes média -, aby vydal stanovisko. Ale k tomu jako premiér neměl žádné kompetence! To je věc výlučně ministra životního prostředí! Byl to další Fischerův zásah ve prospěch ČEZ, který dokonce dohnal ministra Dusíka k rezignaci A až později jsme se dozvěděli, jak je ta zakázka předražená. A že ji Martin Roman zadal bez výběrového řízení Škodě Power, ve které měl podle všeho podíly ze zisku. Pro mě je záhadou, že kriminální policie tenhle případ odložila.“
(Týden, 14.5.2012)


Členství v KSČ


Fischer o důvodu vstupu do KSČ: Chtěl jsem se věnovat práci, které jsem rozumněl
Mf DNES: Pane Fischere, nejde se nezeptat: vy sám jste byl v 80. letech členem KSČ. Jaký je pro vás rozdíl mezi Fischerem-komunistou tehdy a Vojtěchem Filipem-komunistou dnes?
Jan Fischer:Já jsem o svém členství v KSČ snad řekl už všechno, co jsem říct měl. Jestli ale chcete, zopakuju to i tady. Každý máme svou minulost, nějaké svědomí, činy, na které jsme hrdí, i ty, za které se stydíme. To si neseme všichni. Já jsem několik nabídek na vstup do KSČ odmítl. Hodně jsem chtěl být kantor, měl jsem všechny předpoklady, abych učil. Ale první dvě tři nabídky na KSČ, což byla podmínka, abych mohl učit, jsem odmítl. Teprve na tu třetí nebo čtvrtou jsem kývnul. Prostě proto, že jsem se chtěl věnovat práci, které jsem rozuměl.
(Mf Dnes, 23. 10. 2012)

Fischer: Dvě nabídky na vstup jsem odmítl, kývl až na třetí, kdy by odmítnutí znamenalo ztrátu vědecké aspirantury
Jan Fischer dostal poprvé nabídku vstupu do KSČ v roce 1974. „Byla to podmínka, abych jako jeden z nejlepších absolventů mohl zůstat na VŠE a věnovat se akademické práci v oboru statistiky. Tehdy jsem odmítl,“ uvedl Jan Fischer.
V roce 1978 dostal Fischer nabídku znovu. V té době působil ve Výzkumném ústavu sociálně ekonomických informací. Opět nabídku vstupu odmítl.
„Třetí návrh byl spojen s jistotou, ze pokud odmítnu, nebudu moci dělat vědeckou aspiranturu a z ústavu budu nucen odejít nebo mě přeřadí na jinou práci,“ vysvětloval Fischer.
(Mf DNES, 3. 3. 2012)

Nabídky pro Fischera

Fischera chtěla za člena ČSSD, TOP 09 i SPOZ
Od politických stran dostal populární expremiér Fischer několik nabídek. "Na kandidátce mě chtěli mít sociální demokrati, Schwarzenbergova a Kalouskova TOP 09 a Strana práv občanů Miloše Zemana. Odmítl jsem je zdvořile, nicméně s rozhodností," konstatoval Jan Fischer.
(zprávy.tiscali.cz, 8.11.2010)

Fischer nechtěl nominaci na eurokomisaře
„Premiér Jan Fischer potvrdil, že je pro ČSSD a ODS jedním z kandidátů na eurokomisaře. Nepřímo ale účast v Evropské komisi odmítl a vyzval strany, aby pokračovaly v jednáních o dohodě na novém českém komisaři.“
(zprávy.tiscali.cz, 07.11.2009)


Český statistický úřad



Fischer vyzval k prověření podezřelého tendru ČSÚ
Hospodářské noviny upozornily na některé problematické velké veřejné zakázky z gesce jednotlivých ministerstev zadaných v éře vlády Jana Fischera, které podle HN premiér „neuhlídal“. K nim připočetly také zakázku realizovanou Českým statistickým úřadem.
V roce 2009, v době, kdy  Jan Fischer již přes půl roku působil ve funkci premiéra, zpochybnil majitel  softwarové společnosti Unicorn Vladimír Kovář  tendr ČSÚ za půl miliardy s tím, že údajně dostal korupční nabídku koupit si vítězství za 20 milionů.  Tendr skutečně vykazoval podezřelé rysy – vyhrála o 109 milonů dražší nabídka, komisi radil expert napojený na vítěze soutěže.
Média informující o kauze nezmiňovaly, kdy přesně se kontroverzní výběrové řízení rozeběhlo, podle údajů Věstníku veřejných zakázek došlo k oznámení zakázky „Generální dodavatel informačních technologií pro SLDB“ 31.7.2009, tedy již v době, kdy Jan Fischer nepůsobil v čele ČSÚ.
Na zprávu o údajné korupční nabídce pro Kováře reagoval Jan Fischer veřejnou výzvou k šéfovi Českého statistického úřadu Jiřímu Křovákovi, aby průběh tendru prověřil. Zakázku nakonec prověřoval ÚOHS i protikorupční policie, pochybení shledáno nebylo.  „Úřad a protikorupční detektivové však ani k jinému závěru dojít nemohli: formálně byla zakázka vypsaná správně, papírově bylo v pořádku i složení komise a role hlavního experta,“ komentovaly to Hospodářské noviny.
(iHNed.cz, 16. 7. 2012; iDNES.cz, 3.12.2009; isvzus.cz, ev.č.formuláře 6003447102001)

NKÚ objevil ve Fischerově úřadu za léta 2004-2005 zakázky za celkem 45 milionů zadané bez výběrového řízení. ČSÚ přijal opatření k nápravě, pokuta mu byla vládou odpuštěna. Fischer vysvětloval přidělování zakázek spěchem kvůli stěhování, včasné uvolnění z nájmů podle něj naopak přinášelo úspory
V hospodaření úřadu, jehož roční rozpočet přesahuje miliardu, opakovaně našel Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) chyby. Podle Hospodářských novin se jednalo především o špatné nakládání s veřejnými penězi nebo neprůhledné přidělování zakázek.
V  letech 2004 a 2005 ČSÚ přidělil zakázky za celkem 46 milionů korun bez výběrového řízení, které nařizoval zákon. Bez soutěže tak byly  například opakovaně uzavřeny smlouvy na úklid a ostrahu. Bez výběrového řízení byla přidělena i zakázka na stěhování do nové budovy ČSÚ. V tomto případě omlouval úřad svůj postup spěchem. S tímto vysvětlením  kontroloři polemizovali, neboť podle nich muselo být zřejmé, že úřad čeká stěhování, když se již stavělo nové sídlo.  že úřadu muselo být jasné, že jej čeká přesun, už když se nové sídlo stavělo.
ČSÚ za své chyby pokutu nedostal, vládu podle tiskového mluvčího ČSÚ uspokojily opatření, ke kterým úřad po upozornění na chyby přistoupil.
„Problematické zakázky za 46 milionů korun, ať už na úklid či stěhování, se ovšem tak, aby odpovídaly zákonu, zopakovat nedaly. Úřad tedy především slíbil, že příště bude postupovat jinak, “ napsaly HN.
V rozhovoru pro Českou televizi Jan Fischer uvedl: „... tam jsou dva typy problémů. Jednak jedny měly souvislost s tím, že my jsme prožívali událost, která instituce prožívá jednou za několik desítek let, a sice, že jsme se na konci roku 2003, poté, co jsme byli v Praze rozptýleni na deseti místech, stěhovali do nové budovy. Nové budovy za téměř miliardu korun. Na vše, k čemu ty nálezy směřují, ať už je to strážní služka, úklid, údržba, jsme vypisovali řádné výběrové řízení, v tom problém nebyl. Nicméně ta výběrová řízení postupovala velmi pomalým tempem, klasicky, námitky a tak dále a tak dále. Čili my jsme museli sáhnout k tomu, abychom byli schopni statistiky, pražské statistiky nastěhovat do té nové budovy, aby nezela prázdnotou a mohli jsme zahájit práci a plnit skutečně řádně své povinnosti. Kromě toho ty nájmy za prostory, kterých jsme tehdy žili nebo naši lidé žili v Praze, ty samozřejmě nebyly zdarma a byly to spíše desetimiliony korun, který se tím podařilo na druhý straně ušetřit, ale ta striktnost toho nálezu, zase viděno očima NKÚ je pochopitelná.“
Jan Fischer uvedl i případ situace, kdy úřad potřeboval nový nábytek po záplavách a výběrové řízení se táhlo. Tehdy se ČSÚ obrátil na vězeňskou službu, která dodala levný nábytek vyrobený vězni. V tomto případě pak podle Fischera ani úřad nebyl povinnen vypisovat výběrové řízení.
(Hospodářské noviny, 10.04.2009; ČT 24, 3.11.2006 )

Nové sídlo mohlo být podle NKÚ o 110 milionů levnější. Firma si účtovala jiné materiály, nesplnila parametry, Fischerův úřad ale vše převzal bez námitek.
Revizní posudek znaleckého ústavu ČVÚT předražení nepotvrdil, zaplacené peníze odpovídaly ceně stavby
Výše zmíněná kontrola NKÚ objevila pochybení také ve výstavbě nového sídla ČSÚ. Projekt převzal Jan Fischer při svém nástupu do funkce po své předchůdkyni již v průběhu stavby. NKÚ konstatoval, že budova, na niž ČSÚ zaplatil 829 milionů mohla být výrazně levnější – o 110 milionů. Kontroloři objevili, že dodavatel stavby firma Skanska  v několika případech použila jiné, levnější materiály, než bylo v plánech. Firma ale statistikům účtovala původní ceny. ČSÚ vedený Janem Fischerem však převzal stavbu bez výhrad.  ČSÚ nevadilo ani to, že stavba nedosahovala parametrů, které statistici původně požadovali. Ve stavbě bylo namísto dvanácti tisíc metrů čtverečních kancelářské plochy o dva tisíce metrů čtverečních méně; a to „i po započtení ploch kanceláře garážmistra a stravovacího provozu“,  uvedla zpráva NKÚ.
„Není pravda, že by stavba našeho sídla byla předražená,“ prohlásil Jan Fischer, který v této záležitosti  jednal i s tehdejším premiérem Jiřím Paroubkem.
Český statistický úřad odmítl tvrzení kontrolorů NKÚ o tom, že by stavba nového sídla ČSÚ byla předražená o 110 milionů. ČSÚ si nechal zpracovat revizní znalecký posudek od Fakulty stavební ČVUT v Praze, která působí jako znalecký ústav pro stavebnictví. Posudek uvedl, že zaplacená cena 829 milionů korun odpovídající hodnotě stavby. ČSÚ na to upozornil zvláštní tiskovou zprávou. „Hodnota stavby prý činí téměř 891 milionů korun, tedy o 61,6 milionu Kč více, než ČSÚ zaplatil. Podle druhé použité metody vyšla hodnota budovy necelých 853 milionů korun, tedy 23,5 milionu Kč nad zaplacenou částku,“ napsal web Stavební Forum.cz. NKÚ založil svůj propočet na průměrných cenách materiálů, výrobků a mzdových tarifů a vypočítal hodnotu budovy na necelých 720 milionů Kč. Pokud by se tato cena potvrdila, chtěl ČSÚ jednat se společností Skanska, která budovu postavila, a požadovat snížení ceny.
(Hospodářské noviny, 10.04.2009; ČTK/Stavební-forum.cz, 31.5.2005)

Školící středisko se po kritice NKÚ rozhodl ČSÚ prodat
Ve věci  školícího a rekreačního zařízení v Radešíně, na které NKÚ rovněž ve své zprávě poukázal, Jan Fischer zmínil, že nezávisle na NKÚ v úřadu již dva roky zvažují, jak s tímto zařízením opkračovat. V rozhovoru pro ČT24 právě k výsledkům kontroly NKÚ Fischer oznámil, že tentýž den se vedení ČSÚ rozhodlo zařízení odprodat.  Já jsem samozřejmě nejen nezávisle na tom nálezu NKÚ, dva roky uvažujeme o tom, co, jak s zařízením budeme dále pokračovat. „My jsme schopni se školit mnohem racionálněji a problém byl v tom, ne že by se tam masivně rekreovali naši lidé či cizí lidé, ale docházelo, ten problém toho nálezu byl v tom, že se tam nabízelo to ubytování třeba našim zaměstnancům s rodiči nebo s dětmi, a ty rodiče a ty děti, to podle nálezu NKÚ není přípustné. My jsme na to reagovali dost radikálně, řekl bych,“ uvedl Fischer.
 (ČT 24, 3.11.2006 )