Lukáš Jelínek: Vláda nepadla ani kvůli vyrovnání s církvemi
12.01.2012 -
Máme za sebou asi stopadesátou krizi Nečasova kabinetu. Na zadní se při ní opět postavily Věci veřejné, které tentokrát chtěly vědět, kde příští rok, přespříští rok nebo za deset let vezme vláda finanční prostředky na majetkové vyrovnání státu s církvemi.
Zadání jako z Werichovy pohádky. Nakonec se spokojily s tím, že prý šetřeno nebude na úkor policistů, hasičů a dalších státních zaměstnanců či dopravní infrastruktury.
Bude zajímavé sledovat, jak bude tento závazek dodržován
a vymáhán. Znamená to, že se od roku 2013 přestane škrtat ve státní správě? Ale kdeže! Ovšem kde tou dobou bude Věcem veřejným konec… A i kdyby náhodou v tuzemské politice pokračovaly, můžeme se spolehnout na jejich slabou paměť a připravenost kdykoli změnit názor.
Ostatně i v tzv. církevních restitucích předvedly ukázkovou otočku. Nejprve s heslem „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“ na rtech s nimi nadšeně souhlasily, dokonce i vládní dohodu s církvemi podepsaly - a krátce poté zařadily zpátečku. V čem se za několik měsíců změnila ekonomická situace? Nebo se snad VV probudily ze zimního spánku? Spíš se zdá, že si Věci veřejné povšimly zdrcujících sociologických průzkumů. Jedny poukazují na volební preference, které zatím VV nezaručují vstup do příští Sněmovny, druhé pak vypovídají o jednoznačné nechuti občanů k dojednaným církevním restitucím.
Kromě toho mají Věci veřejné dost důvodů překrýt jiné kauzy, jež se jich dotýkají. Například otřesné (ne)čerpání peněz ze strukturálních fondů EU ministerstvem školství, vedeném neúspěšným personalistou a manažerem Josefem Dobešem. Nebo soudní obsílku, která míří k Vítu Bártovi, předsedovi poslanců VV, kvůli podezření
z úplatkářství. To je už tak silná káva, že její chuť nedokáží zastřít lechtivé hrátky se školními přestávkami. Tasena musela být nebezpečnější zbraň. A třeba i s dramatickou scénkou, během níž se vedení VV rozdělilo v názoru na to, zda strana pro restituční neshodu opustit kabinet má, nebo nemá.
Již loni v létě šéf Věcí veřejných Radek John tvrdil, že vztahy uvnitř koalice jsou tak špatné, že nemohou být horší. Jak asi zhodnotí atmosféru dnes? Dá se při absenci elementární důvěry mezi partnery vůbec vládnout? Jak kvalitní takové vládnutí může být, když jediným tmelem je strach z předčasných voleb?
Věci veřejné volí roli paličatého dítěte. TOP 09 přezíravě hovoří o véčkařích jako o chaotech a popletech, na adresu představitelů ODS padají slova o kmotrech a zlodějnách. Občanští demokraté raději mlčí, tváří se, že je vše
v nejlepším pořádku a za záclonkami stojícího vládního vagónu nerušeně utíká malebná krajina. Pouze se čas od času spolehnou na příležitostné silácké tahy Petra Nečase.
Vládní programové prohlášení může být sebelépe napsané a vedené sebeušlechtilejšími pohnutkami. Leč výsledky lze odvodit z kondice a vztahů koaličních partnerů. Tento tým má přitom za úkol kormidlovat českou loďku ve finanční a hospodářské krizi, formulovat náš názor na budoucnost evropského integračního projektu a bojovat
s všudypřítomnou korupcí a klientelismem. I kdyby to stokrát uměl a chtěl, nezvládne to. Ministři nevidí dál než pod prsty svých kolegů z koaličních partají. Koncepční a strategické vládnutí se stále nekoná. A opozici, ve Sněmovně
i Senátu poukazující na vládní přešlapy, dál místo diskuse čeká silové válcování. To je vlastně to jediné, co vždy dokáže ODS, TOP 09 a VV spojit do jednoho šiku.
Dusná atmosféra na politické scéně se nakonec odráží i v otázce, která se týká majetkového vyrovnání státu
s církvemi a kterou vládní koalice odmítá slyšet: Co když se po příštích volbách osazenstvo Strakovy akademie změní a nová vládní většina bude zákonnou úpravu tzv. církevních restitucí zásadním způsobem novelizovat? Opoziční strany, poukazující na někdejší veřejnoprávní ráz majetku užívaného církvemi, nejsou součástí dohody
a nemusejí se jimi cítit být vázány.
Jakou hodnotu pak má slovo dané vládou obývající slonovinou věž a schopnou se do krve rozhádat prakticky při jakékoli příležitosti?
Diskuse
