Lukáš Jelínek: Nelítostná válka o reformy
10.11.2011 -
Česká vláda protlačila parlamentem 14 reformních zákonů. Hodně při tom spěchala: s jejich platností se počítá od 1.1.2012.
Na občany čeká mimo jiné zpřísnění výplat sociálních dávek a podpor v nezaměstnanosti, oslabení úřadů práce na úkor zprostředkovatelských agentur, povinnost veřejně prospěšných prací pro nezaměstnané, dražší zdravotní péče, striktnější zákoník práce a od roku 2013 jednotná 17,5% sazba DPH. Největší změnou projde penzijní systém, v rámci druhého ze tří jeho pilířů se budou moci lidé rozhodnout, zda svěří část svých úspor soukromým fondům.
Přestože by životnost schválených norem měla přesáhnout jedno volební období - dokonce se počítá s tím, že některé by měly platit celá desetiletí - vládnoucí pravice je stvořila pouze k obrazu svému, bez dohody s opozicí. A právě ta soustavně opakuje, že zákony zruší nebo radikálně předělá, jakmile se dostane k moci.
Má k tomu důvody procedurální i věcné. Občané vstupují do těžkého období i bez drsných reforem. Úplně stačí, že je čekají úsporná rozpočtová opatření a že se na ně valí další dopady ekonomické krize zuřící v Evropě. V už tak nervózní atmosféře reformy přinejmenším prohloubí štěpení společnosti. Vláda také čelí podezření, že smysl změn spočívá i v doufání, že za nových, ztížených podmínek část lidí v komplikované situaci ztratí o pomoc ze strany státu zájem. Možná jdou úvahy vládních stratégů racionálním směrem v makroekonomické rovině, hrubě však přehlížejí konkrétní lidské osudy.
Právě zájmy voličů z řad nemajetných občanů a středních vrstev, které jsou největším sponzorem státu, se ohání levicová opozice. Sociálními demokraty ovládaný Senát vrátil reformní zákony Poslanecké sněmovně. Tam se ČSSD spolu s komunisty pokusila předlohy zdržet, aby se počátek jejich platnosti maximálně oddálil. Mohlo se jí to i podařit: obstrukce, které opozice v prvním listopadovém týdnu spustila, nemají v historii českého parlamentarismu obdoby. Sněmovna zasedala dnem i nocí, sešla se též o víkendu.
Do debaty se zapojili všichni sociálnědemokratičtí zákonodárci. Někteří hovořili k věci, jiní jen natahovali čas. Koalice ale přišla s protitahem a sloučila rozpravu k jednotlivým bodům, ačkoli např. zákon o zdravotních službách nemá se zřízením generální inspekce ozbrojených sil nic společného. Každý poslanec mohl vystoupit pouze dvakrát s desetiminutovým projevem k celému obsáhlému balíku zákonů. Účel světí prostředky – toto heslo si vzala za své koaliční většina i opoziční menšina.
Vládní poslanci ovšem čelí podezření, že znásilnili jednací řád Sněmovny. ČSSD již avizovala, že chystá stížnost k Ústavnímu soudu. Opozici prý bylo zabráněno plnohodnotně se vyjádřit. Kromě toho bude nejspíš zpochybněn i soulad některých zákonů s Listinou základních práv a svobod.
Ústavní právníci převážně souhlasí s tím, že koalice porušila pravidla. Nejsou si ale jisti, zda šlo o tak závažný přestupek, aby Ústavní soud musel normy zrušit. Nyní zákony čekají na podpis prezidenta republiky, po něm ožijí. Konečné slovo ale bude mít Ústavní soud. Opravdu musela vládnoucí koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných sehrát nefér hru, aby reformy prosadila tak rychle? Kdyby nechala opozici vypovídat, mohla by spát mnohem klidněji. Teď je budoucnost zákonů, jež jsou hlavním smyslem existence Nečasova kabinetu, v mlhách.
Ještě vážnější na celé přetahované je ale zjištění, že z české politiky se naprosto vytratila ochota k vedení dialogu a hledání konsensu. To je v krizových dobách obzvlášť smutná zpráva.
Diskuse
