Lukáš Jelínek: Resort školství – výkladní skříň vlády
17.02.2012 -
Když není nějaký den slyšet o ministru školství Josefu Dobešovi, je to podezřelé. Vždyť už je znám coby gejzír nápadů, skandálů a afér. Ticho po pěšině naopak jakoby naznačovalo, že si pan ministr potichu chystá kufry a balí svých pět švestek.
Důvodů by bylo víc než dost. Zmiňme v kostce tři. První je ekonomický. Už i členové Nečasova kabinetu přiznávají, že při čerpání prostředků z fondů EU končí legrace. Premiér řekl, že „nám bliká pomyslná oranžová kontrolka". Ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský dokonce připustil převedení peněz z programu vzdělání pro konkurenceschopnost do jiného operačního programu. A poněvadž exekutiva má vždy tendenci potíže bagatelizovat a lakovat na růžovo, tak můžeme vzít jed na to, že realita je násobně horší.
Druhý důvod je personální. Šéfové odboru, který má evropské fondy na starosti, se střídají jako svatí na orloji. To samé ale platí i o ředitelích ministrova kabinetu, náměstcích či vedoucích tiskového odboru. Co je však Dobešovou libůstkou: když někdo selže, za trest leckdy povýší. Stalo se tak nejen kdysi pravicovému radikálovi Ladislavu Bátorovi, ale i nedávno Jiřímu Baumrukovi, který kočíroval kontroverzní, Bruselem ostře kritizovaný projekt SPORT.
Kdyby v České republice vládl přísný zákon o státní službě, nemohl by si ministr školství dovolit nejen absurdní personální rošády, ale ani přeplácení nejbližších spolupracovníků (například slečny s kvalifikací vychovatelky z mateřské školy, která v roli šéfky sekretariátu pobírala v rozpočtově úsporné éře hvězdné odměny a ministr sám jí nadto ve chvílích silvestrovského alkoholového opojení pomáhal sepisovat seminární práci, jejímž byl shodou okolností ústředním hrdinou), zvlášť když řadoví kantoři, kteří se už nemohou spolehnout ani na tabulkové platy, mají prázdné kapsy.
Důvod třetí se týká Dobešových školských reforem. Vysokým školám, na nichž se bouří učitelé i studenti, navrhovaná změna zákona sahá na autonomii, na akademické svobody. Naopak se opírá o manažerské principy. Josef Dobeš během pobytu ve funkci už stihl také prosazovat pestré varianty školného. V čem by mělo zjednodušit život hochů a děvčat ze sociálně slabších rodin, zatím ministr nevysvětlil.
Vždyť nejeden mladý člověk má již dnes potíže s průvodními náklady studia, do budoucna by se ale měl zadlužit i kvůli tomu, aby vůbec mohl zvyšovat inteligenční úroveň národa a navíc ještě platit vyšší daně. Kromě toho vysoké školy o peníze ze školného bohatší nebudou: vládní většina jim o vybranou částku sníží státní příspěvek.
Zbrklé reformy se ale týkají též dalších stupňů škol. Zmiňme plošné testování žáků základních škol, změny v regionálním školství, tzv. optimalizaci škol, zmatky kolem nevyrovnaných státních maturit…
Nadšení ze současného ministra školství zato jsou „příkladní konzervativci a národovci“, jejichž srdce si získal tu záštitou nad panem Bátorou, tu nechutí k sexuální výchově na školách, a s nimi pochopitelně též prezident Václav Klaus, který v Dobešovi vidí nejlepší polistopadovou hlavu resortu.
Zaráží však Dobešovo krytí dalšími vysokými ústavními činiteli a koaličními partnery. Premiér a předseda ODS jeho přešlapy přehlíží. TOP 09 opakovaně volala po ministrově skalpu (kvůli minulosti v ABL, kvůli Bátorovi, kvůli čerpání z evropských fondů), vždy ale nakonec couvla. Pokud ministr neopustí svoje křeslo ani teď, pod náporem studentů, akademiků, kantorů, odborů, opozice, Bruselu a kdovíkoho dalšího, zbývá už jen dvojí vysvětlení jeho neotřesitelné pozice. Buď je Josef Dobeš dobře maskovanou šedou eminencí kabinetu, nebo si jej koaliční špičky zvolily za ústřední postavu experimentu, který má zjistit, jaké všechny morové rány tuzemská státní správa unese. Jenom mrzí, že pokusným králíkem je zrovna školství, jež by za normálních časů vláda vzývající konkurenceschopnost považovala za svoji výkladní skříň.
Diskuse
